Za schválení nerealistických cílů zelené dohody stojí i Andrej Babiš

Andrej Babiš se jako člen Evropské rady také „zasloužil“ o Green Deal. Dnes tehdy přijaté cíle silně kritizuje. Na rozdíl od českého Senátu pozdě. Je třeba Green Deal odmítnout a v klimatické politice začít znovu a lépe.

S přibližujícími se parlamentními volbami a snad i s příslibem obratu v klimatické politice EU probíhá debata, kdo zavinil dnes tolik kritizovaný stav, vedoucí ke ztrátě konkurenceschopnosti EU. Byl jím i Andrej Babiš jako člen Evropské rady, která se na svém 26. zasedání v prosinci 2020 usnesla na potvrzení dosažení klimatické neutrality do roku 2050 a přijala také závazný cíl EU spočívající v dosažení čistého snížení domácích emisí skleníkových plynů do roku 2030 alespoň o 55% oproti roku 1990. Evropská rada mimo jiné prohlásila, že tato ambice přispěje k dlouhodobé globální konkurenceschopnosti hospodářství EU. Jak to dopadlo, víme a to nejen z Draghiho zprávy. Pak již následovaly návrhy Evropské komise, která byla mimo jiné vyzvána k posílení systému obchodování s emisemi ( zjednodušeně řečeno k rozšíření povolenek). Vznikl soubor dokumentů Fit for 55 a další návrhy. Evropská rada je těleso, které o svých závěrech rozhoduje konsensuálně. Dokonce se ani o nich přímo nehlasuje. Předseda Evropské rady se pouze zeptá, zda jsou připomínky k textu. Když nejsou, závěry se považují za přijaté. Nevím, zda Andrej Babiš jako předseda vlády nějakou připomínku k textu vznesl. Spíše ne. Možná si ani nebyl vědom toho, u čeho je přítomen. Ale to jej ani ostatní členy tehdejší Evropské rady neomlouvá.

Český Senát se ještě na konci roku 2021, kdy jsem předsedal jejímu hospodářskému výboru, pokusil svým usnesením návrhy obsažené v balíčku Fit for 55 odmítnout s poukazem na rozpor se zásadou subsidiarity. Senát také 5. listopadu 2021 konstatoval, že přijetí takto ambiciózního plánu (European Green Deal) v situaci, kdy není znám způsob náhrady stávajících energetických zdrojů, je nezodpovědné. Dokonce vyzval vládu k použití práva veta. Iniciativa českého Senátu v podobě zvednutí tzv. žluté karty mohla mít šanci na úspěch v případě, kdyby se spojila kvalifikovaná většina parlamentů členských zemí. To se bohužel nestalo. Nepřidala se totiž ani Poslanecká sněmovna v té době ještě s většinou podporující vládu Andreje Babiše. Taková je historie schvalování tzv. Green dealu. Teď je důležité, jak dále. V mezidobí se podařilo současné vládě alespoň něco zpomalit či odložit. Ale nějaké kosmetické změny v podobě úpravy toho či onoho procenta případně kalendářního roku k cíli beztak nepovedou. Je třeba přehodnotit závěry tehdejší Evropské rady z prosince 2020 a jednoduše řečeno tam uvedené ambiciózní cíle odmítnout. Pak se může začít znovu a lépe.