Ústavní soud rozhodl v případě RUD krajů racionálně

O rozpočtovém určení daní krajům se vede nepřetržitá debata. A jistě se povede i dále. Ústavní soud rozumně odmítl snahu skupiny senátorů o autoritativní vstup do legislativního procesu v této oblasti.

O rozpočtovém určení daňových výnosů krajům se vede nepřetržitá debata. Někteří hejtmani si toto téma osvojili coby příležitost ukázat svým voličům bojového ducha v bitvě za více peněz pro svůj kraj. Známým bojovníkem je Martin Netolický z Pardubického kraje a v poslední době i Petra Pecková z kraje Středočeského. Systém financování krajů ze sdílených daňových výnosů ale není vůbec jenoduchou záležitostí. 32 senátorů podalo v roce 2025 návrh na zrušení přílohy k zákonu o rozpočtovém určení daní, která vymezuje konkrétní podíly jednotlivých krajů na daňovém inkasu. Resp. tomu tak bylo do minulého roku – po převodu nepedagogických pracovníků na kraje to platí pouze ze zhruba 92%. Navrhovatelé, za něž jednal senátor Petr Fiala z Pardubického kraje, se snažili poukázat na diskriminaci některých krajů a neexistenci objektivních kritérií pro rozdělení daňových výnosů.

Ústavní soud neshledal nevyváženost do té míry, aby musel autoritativně vstupovat do legislativního procesu, který je navýsost politický. Přečetl jsem si v publikovaném nálezu Ústavního soudu velmi objektivní stanovisko Ministerstva financí k někdejšímu způsobu nastavení jednotlivých podílů krajů. To procházelo fakticky dvěma etapami – první, kdy se po 1.1.2002 přecházelo na systém finanování krajů podílem na daňových výnosech. Tehdy se vybilancovaly objemy výdajů přináležející k převodům kompetencí na jednotlivé kraje. K tomu se pak přidala určitá částka na územní rozvoj krajů dle vydiskutovaných kritérií. V roce 2005 se pak převáděla další větší část prostředků na kraje a zvláště u této etapy byly zúčastněny aktivně všechny kraje a také po dlouhém jednání v Ostravě s rozdělením všechny (!!) souhlasily. Po těch více než 20-ti letech je již velmi obtížné reprodukovat věrně všechny detaily z těchto jednání. Variant bylo více a ne všechno se třeba do dnešních dnů v papírové podobě uchovalo. Nadto dnes někteří aktéři z těchto jednání nejsou už ani k dispozici.

Eduard Janota, který se velmi zasloužil o dopracování myšlenky financování krajů prostřednictvím daňových výnosů, již není, bohužel, mezi námi. Jako tehdejší předseda Finanční komise Asociace krajů jsem vedl ono vícehodinové závěrečné jednání a i po těch mnohých letech jsem přesvědčen, že v dané chvíli nebylo možno nalézti lepší řešení. Koneckonců finanční stabilita krajů o lecčems vypovídá. Od počátku jsme samozřejmě kritizovali skutečnost, že onen model je statický. Na druhé straně některé zásadní parametry, jakými jsou délka krajských silnic nebo počet obcí do 1000 obyvatel, se moc nemění. Zajímavé je, že někteří z těch tzv. nespokojených krajů zjišťují, že při zvolení dynamického modelu na celkovém výsledku naopak tratí. Je to dáno jejich velmi rozdílnou povahou. Máme kraje tvořené jen několika málo okresy a pak ty velké jako je např. Středočeský či Jihomoravský. Moravskoslezský kraj je sice také velký, ale pouze počtem obyvatel. Nikoliv rozlohou. Právě u něj je velmi obtížné nastavit taková pravidla, aby fakticky výsledek nebyl nižší než současný stav. Zjednodušeně řečeno tehdy došlo k dohodě, že tam, kde nelze k dělení prostředků najít nějaké specifické kritérium jako např. počet kilometrů nebo počet obcí či památek, se budou prostředky určené k převodu do daňových výnosů dělit v poměru počtu obyvatel a rozlohy 50:50.

Není tedy pravdou často mediálně tradovaná teze paní hejtmanky Petry Peckové, že tento model nebral do úvahy počet obyvatel ani rozlohu. Naopak bral je ještě s větší váhou než pozdější návrhy Asociace krajů či Ministerstva financí. Než se spustí opět nějaké další kolo jednání o RUD krajů, tak by předtím měla proběhnout vážná debata, zda je původní záměr zákonodárce k vykonávání jasně definovaných a státem převedených kompetencí kraji bezezbytku naplňován. Anebo se postupně z krajů stávají jakési „gubernie“, keré vstupují do věcí, jež spíše odpovídají vkusu či politickým ambicím konkrétních hejtmanů. Určitě se na počátku počítalo s tím, že kraje budou pomáhat obcím v oblasti základního školství. Také se tak zpočátku dělo. Dnes se v některých případech spíše peníze utrácí za projekty miliardových hodnot, které s kraji mají ovšem společného jen velmi málo.