Svobodné volby v České republice versus „demokratické“ volby v Moldavsku

Parlamentní volby v České republice byly napjaté, ale proběhly bez jakékoliv snahy vylučovat tzv. nepohodlné strany ze svobodné soutěže. A to na rozdíl od voleb v Moldavsku, které je kandidátskou zemí ke vstupu do Evropské unie.

Jakkoliv byly parlamentní volby v České republice hodně napjaté, nedocházelo k žádnému zatýkání ani vylučování tzv. nepohodlných volebních stran na poslední chvíli. To je skutečně dobrá zpráva o stavu naší demokratické společnosti, k níž patří svobodné volby. K svobodným volbám náleží bohužel i někdy velmi vyostřená rétorika, která má získat na poslední chvíli nerozhodnuté hlasy. Takovou taktiku zvolily především strany vládní koalice. Bylo to dle mého soudu až přehnané. Nejsem sice žádným marketérem, ale osobně reaguji na takové pokusy spíše negativně. Vím, že ani volbou ANO ná nečeká cesta na tzv. Východ. Andrej Babiš by musel být blázen, kdyby chtěl vystupovat z NATO, kdyby chtěl okázale nadbíhat Vladimíru Putinovi.

Pokud jde o Evropskou unii, původně dobrá myšlenka se bohužel stále více kazí. Členské státy se musí čím dál více bránit snahám o poručníkování a chytračení, ať již přichází z řad představitelů Evropské komise nebo dokonce i od samotného předsedy Evropské rady. Taková vrchnostenská politika může vyústit k jedinému, a to k postupné demontáži Evropské unie. A to určitě není naším strategickým zájmem.

Na cestě do Evropské unie stojí fronta dalších zemí. Taková Severní Makedonie je kandidátskou zemí bez dvou měsíců již dvacet let a stále nic. Turecko už evidentně do Evropské unie ani vstupovat nehodlá.

Má být také Moldavsko jako jedna z nejmladších a zřejmě i nejchudších kandidátských zemí v Evropské unii? Odpověď je jednoznačná. Má. Ale musí to být země, kde nepohodlná opozice není zastrašována a vězněna. Ještě jako předseda senátního evropského výboru jsem byl na jaře minulého roku v Moldavsku. Návštěva to byla velmi příjemná. Jednali jsme se zástupci tamního parlamentu i vlády. Spolu s kolegy z hospodářského výboru jsme navštívili Gymázium Jaroslava Haška a místní českou, velmi pohostinnou komunitu, která udržuje naše folklorní tradice. Na rozdíl od jiných kandidátských zemí, které jsme navštívili, ale nedošlo k setkání s opozicí. Víme, že opozice mohutně kritizuje současnou prezidentku Maiu Sandu. Ta se ovšem stává jakýmsi nekritizovatelným miláčkem Západu. Moldavanům je na místě držet palce, aby na cestě do Evropské unie nevzala za své skutečná demokracie, k níž především náleží možnost občanů vyjádřit svůj názor ve svobodných volbách. Vyškrtávání opozičních uskupení z voleb bezprostředně před hlasováním začíná budit rozpaky i přes dosažený úspěch těch, kteří si přejí co nejrychlejší cestu do Evropské unie. Bylo by velmi krátkozraké nevidět problémy, které v Moldavsku existují. Moldavsko se stalo také postupně místem střetu o moc mezi Západem a Východem. Maia Sandu kritizuje zasahování Ruska do voleb, ale totéž můžeme říci i o představitelích Evropské komise a některých unijních zemí. Prezident Macron, kterému padá jedna vláda za druhou, se neváhá účastnit volebních shromáždění v Kišiněvě. Evropská komise slibuje velké peníze.

Vždy jsem podporoval a podporuji vstup Moldavska do Evropské unie, ale nemůže to být za cenu rezignace na základní demokratické hodnoty. To by se ani Moldavanům ani Evropské unii nevyplatilo.