Macinkovy spory s prezidentem odvádí pozornost od věcných témat

Několik týdnů sledujeme vyostřený spor předsedy politické strany Motoristé sobě Petra Macinky s prezidentem republiky. Tento mediálně sledovaný spor odvádí naši pozornost od důležitých věcných témat, jakým je státní rozpočet.

Již několik týdnů sledujeme vyostřený spor ministra zahraničních věcí a zároveň ministra životního prostředí a také předsedy politické strany Motoristé sobě Petra Macinky s prezidentem Petrem Pavlem. Spor, který vznikl kvůli nejmenování Filipa Turka ministrem vlády Andreje Babiše, kulminoval nevhodně napsanými „sms“ prezidentskému poradci Petru Kolářovi. Obsah „sms“ prezident Pavel následně zveřejnil a svolal mimořádnou tiskovou konferenci. Na ní informoval, že dal podnět bezpečnostním složkám k přezkoumání jejich obsahu. Nechci se ale věnovat této „kauze“, která měla své vyústění v hlasování o nedůvěře vlády a také v demonstracích svolaných opětovně se probudivším spolkem Milion chvilek. Pan ministr Macinka by měl v každém případě zvažovat způsob komunikace s prezidentem republiky, jenž je hlavou státu. Těžko si představit, že by například ministři zahraničí takto komunikovali s hlavami států, které jsou konstituční monarchií.

Přesto tento spor, který nemá za dané situace smysluplné řešení, odvádí mediální pozornost od důležitých věcných témat.

Předně je to nový návrh státního rozpočtu na rok 2026. Ten je skutečně sestaven při nerespektování zákonem upravené výše tzv. strukturálního schodku vládních institucí. Ten by v hotovostním vyjádření odpovídal deficitu 237 mld. Kč, jak to ostatně konstatuje Národní rozpočtová rada. Minulá vláda ve svém odmítnutém návrhu využila ještě možnosti navýšit výdaje o částku přesahující minimální zákonný limit 2% výdajů na obranu a také o návratnou finanční výpomoc společnosti EDU na výstavbu jaderné elektrárny Dukovany. To ta stávající vláda neučinila, ale zároveň je na místě dodat, že nějaké ty evidentně chybějící výdaje doplnila. Týká se to především dotace SFDI na výstavbu silniční infrastruktury. Samozřejmě, že nezůstalo jen při této změně. Vláda navýšila dotace na obnovitelné zdroje energie o 14,5 mld. Kč, v kapitole MMR přidala 7,7 mld. Kč pro IROP a také dalších 8 mld. Kč na společnou zemědělskou politiku. Z těch jednotlivých resortů asi v dotacích nejvíce škrtali Motoristé, ale až na Národní sportovní agenturu se jedná o částky nepřesahující obvykle řád několika málo stovek milionů.

Jako přímý pamětník schvalování zákona o pravidlech rozpočtové odpovědnosti musím uvést, že tak zmatené projednávání tohoto zákona v době Sobotkovy vlády jen těžko může něco překonat. Původní návrh zákona o rozpočtové odpovědnosti byl totiž předložen jako ústavní s tím, že pravidla by ústavní zákon doplňovala. Nakonec z toho zůstal jen ten běžný zákon o pravidlech, který byl schválen na základě zcela přepracovaného návrhu rozpočtovým výborem s desítkami dalších pozměňovacích návrhů. Výsledek a koneckonců i legislativní kvalita této normy tomu odpovídá. Později se tento zákon novelizoval ještě několikrát společně s mnoha jinými zákony. Naposledy to bylo v souvislosti s tzv. konsolidačním balíčkem jako jeho částí padesátou sedmou. Větší mediální pozornost však byla věnována jiným změnám.

Nechci hájit nerespektování zákona, ať je jakýkoliv. Ale nová vláda mohla při volebních slibech koaličních partnerů sotva předložit něco jiného. Jednak na to neměla čas a zřejmě ani vůli volební sliby úplně odložit. Stav veřejných financí dobrý není, jakkoliv se můžeme ujišťovat, že stále ještě plníme a budeme plnit maastrichtská kritéria. Ale je otázkou, jak dlouho. Zadlužování veřejných financí totiž pokračuje měrou vysokou. Bohužel to nevyřeší ani současný solidní růst ekonomiky. V minulých volebních obdobích se do mnohých zákonů postupně zakomponovaly valorizační schémata. Ty se zdaleka netýkají jen starobních či invalidních důchodů. Cesta z těchto zákonných valorizací, které ohrožují stabilitu veřejných financí, bude trnitá a pro politické subjekty velmi nelákavá. Ale dříve nebo později se i touto cestou budeme muset vydat.