Euro není povinnost. Formální výjimku ale Telička nevyjednal.

Dlouholetý evropský komisař Valdis Dombrovskis nedávno tvrdil, že přijmout euro je povinnost. Pan komisař si zjevně myslí, že po Bulharsku rychle přijmou euro další státy. O vstupu do eurozóny ale komisaři nerozhodují.

Letitý evropský komisař Valdis Dombrovskis na nedávném bruselském ekonomickém fóru tvrdil že přijmout euro je povinnost. Nejprve je třeba si oživit, kým vlastně Valdis Dombrovskis je. Tento pán zastával již funkci místopředsedy Komise pro euro v kabinetu Jeana Clauda Junckera. V Evropské komisi pokračoval a stále pokračuje i ve dvou dalších obdobích Ursuly von der Leyenové. Aktuálně je eurokomisařem pro hospodářsví a produktivitu, mezi jehož odpovědnost patří posílení role eurozóny. „Horování“ pro rozšiřování eurozóny je tedy jeho politickým byznysem. Byznysem, kerý je velmi dobře placený. Nabízí pomoc podobnou údajně Bulharsku. Jak to bylo ale v Bulharsku?

Přijetí jednotné měny předcházely protesty; odmítnuté referendum požadované tehdejším prezidentem Rumenem Radevem a poslanci bulharského Parlamentu se v létě 2025 kvůli zavedení jednotné měny dokonce poprali. Dodnes je v důsledku toho bulharská politická scéna zcela rozpolcena. Stejně tak občané. A Valdis Dombrovskis tvrdí, že si Bulhaři usnadnili tak cestu i k zavedení digitální verze eura, což je dalším velmi kontroverzním plánem. Nás se bezprostředně prozatím netýká, ale po vstupu do eurozóny by i tato věc byla realitou. Digitální euro není standardním platebním mechanismem, ale tzv. veřejnými penězi. O limitu počtu digitálních eur, které by „směla(!!)“ vlastnit jedna osoba, by rozhodovala buďto Evropská centrální banka, což požaduje Německo, nebo by šlo o nějaké politické rozhodnutí v rámci Rady EU ( k tomu se přiklání Francie, Itálie nebo Španělsko).

Digitální euro by nějaká autorita prostě občanům přidělovala. Nechci teď spekulovat, zda by to bylo spojeno i s dalšími podmínkami, třeba podporou Green dealu či plněním nějakých jiných politik, kupříkladu podporou většinového hlasování či daňové harmonizace členských států. V každém případě by se jednalo z pohledu občana o velmi složitě odhadnutelnou záležitost, která nemá se soukromými penězi, deponovanými v komerčních bankách, pražádnou spojitost. Zatímco Evropská centrální banka přirozeně stojí na straně těch, kteří dopady digitálního eura na bankovní sektor marginalizují, bankovní asociace v celé Evropské unii před zavedením digitálního eura dlouhodobě varují. Naopak Valdis Dombrovskis doufá, že legislativní proces digitálního eura se zakončí ještě letos. Jak by ne, když je to jeho osobní politický byznys.

A jak je to s povinností přijmout euro a následně pak i digitální euro. Je pravdou, že dle dnes užívaného právního výkladu přistoupila ČR k EU jako celku včetně všech jejích politik, tj. včetně hospodářské a měnové unie. Kdo si vybaví dobu před referendem o vstupu do Evropské unie, zřejmě potvrdí, že tehdy v onom roce 2003 se vážně o euru a povinnosti vzdát se české měny nediskutovalo. Toto téma bylo odsunuto do pozadí. V hotovostní podobě se eurem začalo platit totiž až od 1. ledna 2002. Jsem přesvědčen, že pokud by se toto téma tehdy aktivně spojovalo s členstvím v Evropské unii, výsledek referenda by byl vážně ohrožen.

Ani dnes se veřejné mínění v České republice většinově určitě nekloní k zavedení eura. Spíše naopak. Evropská komise tedy zřejmě čeká na to, až případně dojde k ustavení nějaké jednoznačně „proevropské“ vlády, jejímž snem by byla další integrace Evropské unie. Tak, jako se dočkala v Bulharsku vlády Rosena Željazkova, která ale ještě před zavedením eura v důsledku protestů občanů padla. Nejen kvůli euru, ale především kvůli korupci a daňové politice. Jenže těžko předpokládat, že nová vláda bývalého prezidenta Rumena Radeva se zavedením eura ještě dokáže hnout a svůj vstup do eurozóny přehodnotit.

Nevím, zda si Bulharsko zavedením eura pomůže. Je hodně orientovanou zemí na cestovní ruch. Bulharsko se stalo v poslední době velmi lákavou mořskou destinací (zatímco v komunistické době bylo fakticky jedinou dosažitelnou destinací toho druhu), kam začali lidé létat na dovolenou. Zčásti i z důvodu určité sentimentality, zlepšující se kality služeb, ale také především proto, že dovolená v Bulharsku vyšla mnohem levněji. Teď tento poslední důvod bude postupně odeznívat. Zda je odpovídajícím efektem skutečnost, že Bulharsko bude tzv. sedět v měnových otázkách s Bruselem za jedním stolem, nechť posoudí sami Bulhaři.

Navzdory tomu, že pan „Evropa“ PavelTelička žádnou formální výjimku, kterou má třeba Dánsko, nevyjednal, stále platí, že každý členský stát se účastní hospodářské a měnové unie ode dne přistoupení jako členský stát, na který se vztahuje výjimka ve smyslu článku 122 Smlouvy o Evropském společenství (dnes č. 139 a 140 Smlouvy o fungování Evropské unie). Není ambicí tohoto článku rozebírat všechny myslitelné výhody či rizika přijetí eura. V každém případě faktickou podmínkou pro přijetí eura je i připojení se k Evropskému stabilizačnímu mechanismu, což by vyžadovalo souhlas obou komor našeho Parlamentu. Zjednodušeně řečeno by to znamenalo ručit za ty členské země eurozóny, které se dostanou do problémů. Valdis Dombrovskis zřejmě spoléhá na to, že ten kdo si počká, se nakonec dočká. Snažme se dát najevo, že pan Dombrovskis bude čekat ještě hodně dlouho. Není třeba nikam spěchat. Riziko obětování autonomních nástrojů měnové politiky, přesun pravomocí dozoru nad domácím finančním trhem na Evropskou centrální banku a koneckonců i případná rizika přechodu na digitální euro jsou příliš vysoká. Švédsko také žádnou výjimku nemá, společnou měnu dlouhodobě fakticky odmítá, aniž by ze strany ostatních členských států nebo Komise docházelo k jakýmkoli pokusům o vynucování tzv. závazku euro přijmout.