35 let od odstranění komunistického režimu

17. listopad se stal spouštěčem odstranění totalitního komunistického režimu. Další dny pak rozhodly o tom, že tentokráte to komunistům již neprojde a šanci, na kterou čekala většina národa čtyřicet let, nepromarníme.

Odstranění totalitního komunistického režimu bylo odstartováno listopadem 1989. Jakkoliv se oním spouštěčem stala studentská demonstrace 17. listopadu, pro odstranění komunistického režimu byly stejně tak důležité i další dny. Rozhodující bylo nepustit šanci a příležitost, na kterou většina národa čtyřicet let čekala. Těch dramatických okamžiků bylo ještě před námi mnoho. Teprve od 20. listopadu začalo být stále zřejmější, že tentokrát to komunistům už neprojde. Ale těch pokusů o zapojení státní bezpečnosti a milicí „k obnovení veřejného pořádku“ bylo ještě dost. V souvislosti s listopadem 1989 se vzpomíná významu studentů, herců, umělců. Trochu nespravedlivě se zapomíná, že v oblastech vzdálených Praze a velkým městům ta situace nebyla vůbec jednoduchá. Komunisté se snažili situaci zvrátit v jednotlivých podnicích i pomocí tam placeného aparátu komunistické strany. Úspěch vyhlášené generální stávky a vůbec listopadové revoluce byl do značné míry také odvislý od počínání mnoha statečných lidí v menších městech a na jejich pracovištích. Ještě 22. listopadu bylo velmi odvážné v těchto místech jednoznačně, nahlas a veřejně podpořit počínání studentů a jejich požadavky. Nemělo by se na ty odvážné zapomínat. Tím prvním, kdo promluvil třeba na domažlickém náměstí, byl Hynek Faschingbauer. V dalších dnech se již začali přidávat další. 24. listopadu pak již nastal zlom. Tehdejší vedení komunistické strany odstoupilo. Důležité ale bylo zamezit palácovému převratu a nepřipustit komunisty k ovlivňování dalšího vývoje. Pokusy Ladislava Adamce šly právě tímto směrem. Naštěstí právě vzniklé Občanské fórum situaci nepustilo a dokázalo aktivně určovat agendu. Uvědomme si, že osobnosti disentu včetně Václava Havla nebyli předtím širší veřejnosti až tak úplně známi. Povedlo se ale přesvědčit, že lidé jako Václav Havel, ale v té době také Valtr Komárek, Václav Klaus, Miloš Zeman, JIří Dienstbier nebo Petr Pithart jsou schopni nejen odstranit komunistický režim, ale také úspěšně dovést republiku k prvním svobodným volbám. To bylo mimořádně důležité a teprve tehdy jsme mohli věřit, že starý totalitní režim skončil. Ale neskončilo období nesnadného utkání o povahu dalších změn. Stále zde byli tzv. osmašedesátníci toužící po budování socialismu s lidskou tváří. V té době slovo kapitalismus bylo ještě používáno s mírnými rozpaky. Ale nová vládní garnitura již onu příležitost nepustila. Je zbytečné se dohadovat, kdo má největší zásluhy za tak unikátní operaci, kterou byla přeměna uzavřené socialistické společnosti na fungující tržní ekonomiku a definitivní prosazení principů svobody a demokracie. Zda to by lidé okolo Václava Havla nebo Václava Klause. Ale vliv těchto lidí a jejich okolí byl mimořádný a vlastně pro úspěch přeměny komunistické společnosti určující.