K otázce Benešova zdraví se zachovalo svědectví v deníku Čestmíra Jeřábka:
7 dubna. Jako hlasu z jiného světa jsme dnes večer naslouchali v rádiu projevu presidenta Beneše při slavnosti šestistého výročí Karlovy university. Nad jeho těžce pronášenými, zadrhovanými větami jsme si bolestně uvědomovali paradoxnost situace. Osobnost Benešova evropského, humanistického ražení – v čele totalitního státu? Čí snad nespějeme k totalitě? Co jiného znamená dobrovolná smrt Jana Masaryka, nežli že nechtěl brát účast na vývoji, směřujícím k odstranění individuální – a ovšem i státní svobody Čechů a Slováků? Jak dlouho bude moci muž, jenž po celý život za tuto svobodu bojoval, krýti svým jménem režim tak cizí jeho státnickému i lidskému pojetí?
9. června 1948. K nedávným 64. narozeninám jsem poslal presidentu Benešovi blahopřání a připojil jsem svou knížku „Podivuhodný návrat bratra Anselma“. Dnes mi došlo od presidenta poděkování, datované 4.června, tedy krátce před jeho odstoupením. Uschoval jsem si je jako vzácnou památku. Je podepsáno pevnou, energickou rukou, což se zdá nasvědčovat tomu, že pověsti o otřeseném presidentově zdraví jsou přehnané.
