Zhloupnutí ve věku informační smršti.

Se zájmem jsem si přečetl článek Václava Bělohradského "Národy ve věku komunikační hojnosti". Polemizuje v něm s Václavem Klausem a Jiřím Weiglem. Jejich článek jsem nečetl, ale myslím, že si dovedu představu, že s pojetím

"postmoderního demos" Václava Bělohradského silně nesouhlasí. Se silně kritizovaným národovectvím panem Bělohradským, nelze než silně nesouhlasit. Národovectví přece není nacismus.

Národy a jejich staletími vytvořená kultura je ten největší problém Evropské unie. Snaha spojit národy s tak vyhraněnými kulturami v jeden celek a jejich kulturu přitom upozadit, přece nemůže nikdy vyjít. Zvláště když do toho přijde tak masivní uprchlická invaze, jaké jsme dnes svědky. Národy staré dobré Evropy si ve svých dějinách vybojovali svoji kulturu skutečně mnohdy v krvavých bojích. Dějiny středověké Anglie jsou plné násilí, francouzské dějiny tak romanticky popsané Alexandrem Dumasem přece Francouzi neodhodí. Pro Čechy má pan Bělohradský jenom posměšné cimrmanovské naše slavné prohry: Lipany, Bílou horu, Mnichov, únor 48, srpen 68. Dále ztvárnění našich dějin Františkem Palackým, kterého navíc romanticky převyprávěl Alois Jirásek. Přihodil navíc i Švejka, který omylem padne do rakouského zajetí, kde potká Tatara a hned mu připomene hrdinskou minulost našeho národa: "Tak ty seš Tatar, znáš Jaroslava ze Šternberka, ten vám to natřel pod Hostýnem..."

Dějiny českého národa byl přece i Karel IV, učitel národů Jan Amos Komenský i to zesměšňované husitství, které se postavilo nejen místnímu útlaku, ale i křižáckým vojskům organizovaným z ciziny.

Čistota kultur, stejně jako čistota krve je dávno zašlá mytologie. Národní státy vznikaly jen tehdy, když příběh převyprávěný historikem byl podpořen vojenskou mocí - toť myšlenky známého politologa.

Ještě, že máme našeho Nerudu: " ....přežil jsem matku svou, zase se osvěžil, tebe bych Národe, tebe bych nepřežil...", Polsko svého Sienkieviče (Ohněm a mečem, Pan Wolodiovski), Francie svého Sarkozyho: "....ať jsi Muslim, nebo původem odkudkoliv, narodil ses ve Francii, pak jsi Francouz. Cti kulturu a zvyky francouzského národa a chovej se podle místních zvyklostí a zákonů....", Anglie svůj lid, kterému konečně došla trpělivost s německou rozpínavostí a diktátem Evropské unie. Trvalo jim to dlouho, ale je to tady. Anglie jako národ se vzepřela tomu multikulturnímu vymazání ze světa.

Náš největší "demokrat" Havel se cítil být Evropanem, být pouhým Čechem mu bylo málo. To je stejně hloupé, jako prohlašovat o sobě, že jsem Zeměkoulec. Všichni jsme přece dětmi matičky Země, nikdo nemá právo nikomu odpírat jeho výběr kde chce žít. Jediné co musí, je pokorně se zeptat národa té země, kde chce žít a garantovat tomu národu plnou loajalitu a respekt k jeho zvykům a zákonům.

Zpráva dne: "Do Německa letos nepřijde víc než 300000 běženců. Co to je proti loňskému miliónu?" Je to začátek německého národního soumraku?