To , že jsou lékaři často vyhoření chápu... ono pečovat o spousty těžce nemocných lidí , kteří mají malou pravděpodobnost vyléčení a sledovat jak umírají ....není nic moc...

Jinak k těm jejim mzdám. Uvědomte si , že hodně velká část lékařů nejsou státní zaměstnanci. A uvědomte si  , že jejich mzda je tak nízká proto , protože je zde zdravotnictví těžce socialisticky regulováno....

Já ty lékaře naprosto chápu. Stejně, jako chápu některé prodavačky v supermarketech, že už nemají sílu se na zákazníky usmívat. Ovšem ti lékaři jsou otráveni přece jen za poněkud lepší peníze.

Vyhoření nezpůsobí povolání. Vzniká pouze u těch, kteří chodí do zaměstnání, které je nebaví a dělají ho z přízemních důvodů. Přispívá k němu i pocit bezmoce, nespravedlnosti, bezvýchodnosti, frustrace. Právě k těmto pocitům máme až přespříliš důvodů.

Syndrom vyhoření se týká především psychologů. Já, když si představím, že bych měl celé dny poslouchat žvanění takových upovídaných individuí, jak jsem já, tak už bych vyhořel dávno.

A teď si vemte nás čtenáře, kteří čtou váš blog.

Jinak jistě, kdo může a chce, může vypadnout ven. Ty lékaře z ukrajiny a ruska ale nikomu nepřeji, dělal jsem s nima.

To už je věc autora, ať se stará když je tak chytrej

Jak můžete dávat do souvislosti gaunery  z Opencard, politiky a na druhé straně lékaře, zaměstnace v montovnách (ti taky trpí podobným syndromem)

Pokud za bývalého režimu někdo trpěl, tak to musel být člověk s psychickými problémy, protože s dnešní dobou se to opravdu srovnávat nemůže...

Pokud si dnes lékař, zdravotní sestra či operátor v montovně chce polepšit, musí vypadnout z této šílené země

....třeba do Súdanu, tam je to mov hezký

Vážený blogere, buďte prosím tak laskav a před článkem o syndromu vyhoření si prostudujte jeho příznaky a dopady. Poté pište. Nabízím Vám jako úvod do problematiky můj článek o provedeném šetření v rámci syndromu vyhoření mezi lékaři - zkuste můj blog.

Tím předejdete riziku, že píšete o něčem, o čem nemáte zcela přesné informace a vystavujete se pak možné kritice poučených.

Nic ve zlém.

Děkuju, přečtu. Článek neměl prioritně narážet na lékaře, ale na celkový problém pracovního uspokojení v republice. Zvláště pak třeba u politiků všech stupňů, jejichž pocitu vyhoření by se asi každý v této zemi vysmál.