Ústavu nechte na pokoji, pane Hamáčku.

Burácivá epizoda letošního léta jest hodná bulváru, nikoliv solidního uvažování vládního spojence. A senátní žaloba na prezidenta, no to už je úplný vrchol arogance.

Ono to není tak dlouho, aby si to člověk nepamatoval. Premiér Sobotka vyhodil z vlády ministra financí a předsedu svého koaličního partnera ANO 2011, pana Andreje Babiše. A nic se nedělo, vláda nepadla, jenom jí bylo potřeba doplnit. Post ministra financí patřil podle koaliční dohody hnutí ANO, hnutí ANO nominovalo paní Alenu Schillerovou. A co se nestalo, pan premiér Sobotka tuto nominaci nepřijal. Zcela proti koaliční dohodě. Stále se nemluvilo ani o koaliční krizi, tím méně o ústavní krizi. Byl přijat další nominant a vláda pokračovala až do svého řádného konce.

To připomenutí známé historie má svůj důvod. Pan premiér Babiš rozhodně není ten, kdo by chtěl nějaký nesvár. Naopak od počátku své vlády nabádá k plnému soustředění na práci vlády. I jeho účinkování v minulé vládě svědčí o jeho zaujetí pro práci. Tu vládu mohl shodit, každý jiný by to udělal. Neshodil, premiér Sobotka shodil sám sebe a vzal sebou do propadliště dějin celou ČSSD. Sobotkova vláda měla po delším čase úspěch, taky se jí (díky Babišovi) podařilo přežít celé funkční období. Přesto to Sobotka zazdil. Nedokázal totiž přiznat úspěch svému koaličnímu partnerovi. To je celý problém ČSSD. Babiš je přesto vzal do své vlády, velkoryse přehlédl minulou křivdu. Snad si myslel, že se ČSSD poučila, bohužel, ukazuje se, že nikoliv. Na druhé straně je fakt, že Babiš preferuje vládu odborníků, o tom svědčí, že ve vládě jsou z hnutí ANO snad jen dva - Babiš a ministr životního prostředí Brabec. Ostatní jsou nominanti ANO, bez stranické příslušnosti. Asi mu není cizí myšlenka pana prezidenta o doplnění vlády odborníky, jestliže ČSSD vystoupí. K prospěchu Česka by to rozhodně bylo.

Iniciativa senátu a velké části sněmovny žalovat prezidenta u Ústavního soudu svědčí o až nenávistné kampani značné části senátorů a poslanců. A to tedy dobře není.

Po čase jsem si vyjel na kole k mohyle bitvy u Lipan. Kopec je to pořádný. Na mohyle je připomínka Čechům: "Toto je místo největší ostudy, kdy Čech v líté řeži masakroval Čecha".

Jak píše Jaroslav Vrchlický ve své výpravné baladě o bitvě u Lipan:

 "Pláň u Lipan se halí v stín a mrak a všady, všady krev kam padne zrak.

A všady, kam jen hledneš dokola, tam bohatýrská leží mrtvola.

A kdo tu leží, to je český lid, jenž českým pánem zrubán jest a zbit".

A tak to bylo vždycky, když český lid nedržel spolu.