Tento způsob demokracie zdá se být poněkud nevhodný.

Netýká se pouze nás Čechů ale pohříchu obyvatel celé Evropy. Chci připomenout, co to vlastně demokracie není. Demokracie není, že mohu někam (třeba s partou svých příznivců) jít a dělat tam co sám uznám za dobré. I kdyby to nakonec dobré bylo, dělat to prostě nemohu, protože to jinému přináší újmu a škodu. Že jsem způsobil škodu ovšem neuznávám, protože mám přece právo shromažďovací, právo na vlastní názor atd. Ano mám právo na vlastní názor, ten mohu vytroubit do světa na ohlášených demonstracích, na tomto blogu, na fasebooku. Nemám ovšem právo na žádnou blokádu čehokoliv (dálnice, obchvatů měst, provozu jaderné elektrárny, hraničních přechodů, lesních pracích na Šumavě). O všech těchto věcech se dá vést pouze diskuze a to na všech úrovních. 

Máme zastupitelskou demokracii. Jenom prostřednictvím volených zástupců mohu prosazovat svůj názor (pakliže mi nestačí se vycintat na ohlášené demonstraci, nebo na stránkách blogu). Ať se ti zelení zase prosadí do sněmovny. Pak možná bude mít jejich slovo nějakou váhu. Potud lekce z demokracie.

A jak to s chápáním demokracie v Evropě a u nás vypadá. Různá ta občanská sdružení už v rámci svých práv nadělala tolik škody, že kdyby se to Kalouskovi podařilo vyčíslit a vybrat, tak možná žádné pnutí stran vyrovnanosti rozpočtu ani nebude. Nedostavěná D 8, nedostavěná D 11, blokování tunelu Mrázovka, o řadu let prodloužený obchvat Plzně a tunel Valík, blokace výstavby D 3, blokace výstavby jezu na Labi. Mnoho a mnoho dalších miliardových škod napáchala občanská sdružení a ekologická hnutí.

O posledním případě - to jest blokáda kácení kůrovcem napadených smrkových porostů na Šumavě - se toho na tomto blogu napsalo hodně. Přidám jenom jeden názor. Jakkoliv je Šumava velká, obdiv vzbuzující svým zalesněním, charakterem podnebí, vodními plochami, tak se z ní nepokoušejme udělat prales. Prales ze Šumavy nikdy nebude. Na to je rozlohou příliš malá a příliš v centru Evropy. Za pralesem jezděme na Sibiř do tajgy, nebo do ohromných lesních porostů Skalistých hor, nebo do amazonských pralesů. Podstatně větší lesní porosty než na Šumavě mají Alpy. Rakouské Alpy všichni už dávno známe. Stráně jsou jako vyluxované, žádný veliký smrk tam nenajdete (každý, který doroste předepsané velikosti je vyříznut). Pak jsou ovšem porosty zdravé - o bezzásahovosti nemůže být řeč.

Příkladem dobrého hospodaření s lesem mohou být Jizerské hory. Na konci osmdesátých let totálně zpustošené porosty, mrtvý les, mezi Jizerkou a Smědavou prakticky holina, Holubník úplně holý. Dnes tyto neblahé časy připomíná už jen pár suchých smrků na vrchu Jizera (snad jako připomínka toho jak to může dopadnout, když se na les vykašleme). Mezi Jizerkou a Smědavou stojí nádherný smrkový les, s různými druhy smrků, kolem cest chráněný vysazenými listnáči. Les již místy přesahuje 5 metrů. Bývalá holá stráň jižní strany Holubníku je krásně zarostlá hustým smrkovým porostem. V místech, kde jsem před dvaceti lety projížděl na běžkách drsným nehostinným krajem, jsou dnes lesní cesty kryté zdravým smrkovým porostem. Takto si představuji les, takto bych chtěl aby vypadala Šumava i v těch tkzv. bezzásahových zonách.

A k těm skupinám těch aktivistů. Každá společnost musí umět vychovávat populaci tak, aby bylo jasné každému ať je mu deset nebo devadesát let co je v rámci dané demokracie možné a co nikoliv. Jedině tak je možné dosáhnout toho aby školní mládež neterorizovala učitelský sbor, rodiče své děti a děti zase své rodiče, aby se nějakým pomatencům nerodily v hlavách představy, že mohou krást, zabíjet, vraždit, aby si nějací aktivisté nemysleli, že snad konají nějaké dobro, když produkují velké národohospodářské škody. 

V tom je naše demokracie ještě velmi slabá.