Představy důchodové reformy.

Byly nám představeny některé zásady důchodové reformy. Jsem dalek toho, abych počítal, jak která položka zamává státním rozpočtem, co provede sjednocení DPH na 20% atd. Rád bych se ovšem zmínil o věcech, které tolik zmítají naší českou populací, ať mladými nebo starými. A to je věk odchodu do důchodu - rozuměj věk, kterého se bude muset dosáhnout, aby si člověk vůbec mohl o důchod zažádat a pak záměr povinného příspěvku na důchodové připojištění.

Věk odchodu do důchodu. Uvažovaných 65 let, vzhledem k prodlužování věku dožití vypadá jako rozumných. Umí si ale někdo představit jak např. řidič bagru, nebo řidič náklaďáku, který pod ten bagr jezdí v 65 letech tahá za ty páky? Ten už je dávno tou dobou úplně na dranc. Záda, kolena, žaludek, krční páteř. A když to vydrží do 60-ti, tak ho pak dáme, kam vlastně, aby dožil těch 65 let? Na vrátnici, aby počítal auta, která přijedou a zase odjedou? Takto se to dá převést na dělníky na stavbě, havíře, instalatéry, řidiče kamionů, řidiče autobusů. Paradoxně jsou opečovávaní piloti dopravních letadel, kteří jsou v teple, většinu řízení přebírá autopilot. Ti jsou hýčkáni proto, že létání přece jenom není pro člověka přirozená činnost, křídla člověku nenarostla a tak se k pilotům vzhlíží z úctou a bázní. Přitom jsou jenom řidiči. Jak o mnoho hůře je na tom řidič pozemního stroje.

Pracovníci v administrativě mohou do těch 65 let samozřejmě beze všeho pracovat. Dnes se situace jeví tak, že tito lidé ve svých pozicích zůstanou tak dlouho, dokud je nevynesou černí havrani. Přitom pobírají i svůj důchod (jistě je to jejich důchod) a tak berou peníze, které předtím nikdy neměli. A dojít do kanceláře, sednout si ke svému stolu, nějakou agendu vždycky vyřídí, zadá spoustu dat do počítače, v 16,30 hod. padla. Co doma, tady je člověk aspoň mezi lidma, připadá si (a je) velmi důležitý. Takto proti sobě postavené paradoxy bych rád viděl v důchodové reformě vyřešené.

Povinný příspěvek k důchodovému připojištění. Mluví se o třech procentech, vyvolalo to značný odpor. Protože takto uspořená částka nebude předmětem žádného dědického řízení. No samozřejmě, to přece není spoření, to je pojištění. Platíme různé druhy pojištění, na auto, na dům, zdravotní pojištění, fotbalisti si pojistí nohu atd. Když to pojištění nečerpáme (není pojistná událost), tak si ty prostředky, které jsme do toho pojištění vložili, nemůžeme vybrat. Nejsou naše, patří té pojišťovně. S těmi třemi procenty je to totéž. Někdo si je užije (vyplácením příspěvku k důchodu), pak je škodná pojišťovna, někdo ne, pak pojišťovna vydělává. To je nakonec celý smysl pojišťovnictví - odkazuji na Hrabalovy Andělské oči.

Něco se udělat musí, to je jasné. Dejme příležitost této vládě, ať to vymyslí dobře. Od veřejnoprávní ČT bych očekával řadu odborných pořadů na toto téma, nikoliv jenom jednu větu, vybranou záměrně tak, aby to lidi pobuřovalo.