Pravda a lež, aneb pravda je někde venku.

V týdnu před velikonočními svátky proběhla diskuse na toto téma v pořadu Fokus Václava Moravce. Pozvané byli opravdu velké ryby. Pavel Rychetský - předseda Ústavního soudu a Marta Kubišová - populární zpěvačka a velká osobnost. 

Pan předseda Rychetský překvapil. Žádný soud nehledá ve sporu, který soudí pravdu, ale v tvrzení soupeřících stran vysvětlení, blížící se pravděpodobnosti. Jinými slovy striktně se drží předmětu sporu a rozhodne ve prospěch toho, jehož advokát předvede lepší výkon. A nemusí to být vždycky o úplné pravdě. Myslím, že paní Kubišovou toto vysvětlení trochu zarazilo, její věrnost pravdě je stoprocentní. Paní Marta nevstoupila do politiky po sametu i když měla množství nabídek. Odradila jí nutnost hledat konsensus. A to je problém. Ve svobodné společnosti největší.  

Ale co je to pravda, kdo všechno má pravdu, kde je vlastně pravda. Výsledek takového výkladu práva a pravdy je, že Janoušek je venku, Dalík je venku, Ratha asi nikdy nikdo do vězení nedostane, Rittiga nikdo na nic nedohoní. Nepravomocně je odsouzená i ing. Vitásková - předsedkyně energetického regulačního úřadu, stále není ukončena kauza letadel Casa bývalé ministryně Parkanové, nikdo neřeší obří dluh ČSSD za kauzu Lidový dům pozůstalým advokáta Altnera. Nejasnosti kolem případu Kájínek, kterému možná prezident udělí milost.

Za totality to bylo jednoduché. Totalitní režim konsensus nehledal. Režim nám předváděl jenom lež a nenávist. Přitom to o pravdě a lži nebylo. Totalitní režim vytvářel zákony a podle těch posuzoval pravdu a lež, vinu a nevinu. Usurpoval si moc a tu moc zneužíval. Vytvářel zákony, které mu pomáhaly tu moc zneužívat. Známý slogan o pravdě a lásce, má být správně - svoboda a láska musí zvítězit ...

V tomto smyslu výkladu pravdy jsou i nové metody vytváření zákonů a jediných pravd ošidné, vytvářejí spíš podobnost s nesvobodou. Nedávný brexit nám předvedl, jak obtížné je vystoupit ze spolku svobodných a suverénních států s názvem Evropská unie. Jak dnes litují kormidelníci v Bruselu, že se jim tam ten nešťastný článek 50 vůbec dostal. Slyšeli jsme komentáře na téma, jak Velká Británie neví co má dělat, je tu evidentní snaha Británii rozdělit, naděje se vkládají do vyhlášení předčasných voleb. Trne se hrůzou z prezidentských voleb ve Francii, kde to vypadá, že do druhého kola se dostanou Marine Le Pen a Jean-Luc Mélenchon, oba velcí kritici EU. A jaké budou volby v Německu, silně ovlivněné hlasy německých Turků? Hlas lidu nebrat, referenda, plebiscity, volby všeho druhu jsou jenom problém. Když to nevyjde po našem, tak je to zmanipulované, nesvobodné, zfalšované. Poslední příklad - turecké referendum.

A tak jediná a nezpochybnitelná pravda je ta, že 1+1=2. Jednoduchá rovnice, podle které se vytvářejí všechny přírodní zákony. Vychovává k logickému a pragmatickému myšlení, kde úvaha o nějaké pravdě a lži nemá smysl. Proto a nejen proto musí být matematika povinným maturitním předmětem.