Otázka korupce v českých luzích.

Amnesty International mě minulý týden překvapil hloubkou svého poznání daného kvalitou svého šetření. Totiž, že stupeň korupce u nás není na ústupu, naopak vzkvétá. A teď to přijde. Míra korupce se zvyšuje z výší vyspělosti společnosti a tím kvality jejího života (stále A I). Snad jsem tomu dobře rozuměl. Ještě bych dodal, že také s povahovými vlastnostmi majority té dané společnosti. Teď už docela chápu, proč například severské země nemají až tak potíže s korupcí. Jsou to národové povahy chladnější, uzavřenější, tím na nějaké rozdávání méně náchylné. Čím jižněji povahy roztávají, rozdali by se a také více žádají. Samozřejmě natažené ruce žádající bakšiš u národů kolem Středozemního moře jsou tohoto tvrzení dokladem.

Materiál pro vládu z pera Věcí Veřejných ohledně potírání korupce může být velmi jednoduchý. Nebezpečí korupčního jednání při zadávání státních zakázek ze strany státních zadavatelů se dá velmi jednoduše zabránit tím, že celý proces od vypsání soutěže, přes uveřejnění soutěžících (aby bylo možno posoudit, jestli tento uchazeč je schopen daný projekt realizovat), po vybrání a zdůvodnění výběru zhotovitele bude veřejnosti k dispozici, nejlépe asi na internetu. Nechť se k věci rozvine diskuze i ta laická a nechť se všechno odborně vysvětlí. Tu mojí předchozí větu bych skoro ministru Johnovi navrhl, myslím že by mohla úplně stačit.

U dalšího korupčního jednání je řešení podstatně zapeklitější. Jde totiž o únik finančních prostředků prostřednictvím různých spropitných, bakšišů, darů vyjadřujících vděčnost za to, že někdo pro mě něco udělal. Spropitné v restauraci by asi dnes nemělo být samozřejmostí. Objednávám si jídlo, které má na jídelníčku pevně stanovenou cenu. Cenu, kterou vytvoří ta provozovna a kterou nemůže nikdo zpochybnit, ceník totiž neexistuje. Dá se tedy předpokládat, že provozovna už do ceny jídla započítá obslužné (určitě), ale i spropitné (tedy svůj zisk). Já objednáním jídla uzavírám smlouvu, že za tu uvedenou cenu dostanu to jídlo i s obsluhou. Spropitné už tady nemá co dělat.

Dalších příkladů je spousta. Roztomilá komedie z let tuhé normalizace - Kauza králík, jak babka z vesnice nosila svému advokátovi králíka z vděčnosti, že ji zastupoval. Sám jsem kdysi před léty znal velmi žádaného lékaře gynekologa, který měl ve svém lékařském pokoji na dně skříně hotovou přehlídku na tehdejší dobu velmi kvalitního pití. Za co? Vždycky se smál, když ukazoval ty dva profesionálně zdeformované prsty na pravé ruce. Tak za to. Byl to už starý pán, už dávno nežije. 

Je toto korupce a nebo je to pouze a jenom vyjádření díků za něco, co pro mě buď někdo udělal navíc, nebo i za něco co by ten někdo stejně udělal, ve stejné kvalitě, já ale prostě jenom cítím potřebu vyjádřit nějak svůj dík? Mluví se o míře korupce v hodnotě 80 miliard. Část se vymaže pomocí zavedení opatření vyjádřené tou mojí velevětou (silně vyznačeno) a to ostatní je nutno jako šedou ekonomiku odepsat. Zde hraje hlavní roli povaha a dobrosrdečnost majoritní společnosti.

Jestliže se mluví o korupci, o čem se vlastně mluví?