Nebojte se lidi reforem.

Máme za sebou další z řady hlasování sněmovny o nedůvěře vládě. Jestli někdo vydržel aspoň chvilku poslouchat ty neskutečné plky komunistů a socialistů na téma reformy, které mají přinést okrádání nejchudčích a nejbídnějších a naopak další bohatnutí bohatých, musel z toho mít nutně v hlavě guláš. Ale vlastně v jaké hlavě. Mnoho hlav si asi nadšeně brumlalo "ten jim to nandal", když poslouchalo dlouhý projev páně Sobotky. Mám jenom obavu, že se z těchto hlav vytratila poslední špetka rozumu. 

Chtějme reformy, požadujme reformy. Reformy jsou naopak zcela nutné právě pro ty nejchudčí a nejbídnější z nás. Ti bohatší, vzdělanější, schopnější žádné reformy nepotřebují, ti se dokážou o sebe postarat vždycky. Pan premier Nečas slíbil předložit reformy v červnu 2011. Určitě rok po volbách není zase tak dlouhá doba, aby jí někdo vládě vyčítal. Ohromné množství práce s přípravou (aby to mělo smysl) si alespoň já dovedu představit.

A proč vlastně vůbec reformy? Je to prostě a jednoduše o tom, že stále stoupají nároky lidí na co nejpohodlnější a jednoduší život. Zůstat na úrovni Starého bělidla z Babičky by si rozhodně nevyžádalo tak vysoký státní rozpočet. A jak tam muselo být krásně. Na Starém bělidle bylo lautr ....., no však to známe.

Reforma školství. Není prostě myslitelné, aby vysoké školství bylo zadarmo. Absolventi se hned řadí do vyšší společenské třídy, jejich vzdělání jim dává možnost vyšších výdělků a lepšího zařazení do společenské vrstvy. Střední školství a výuční obory musí být dále zdarma, to musí být priorita státu. Základní školy pak ať čerpají prostředky ze slučování toho množství jednotřídek, nebo 1. stupeň ve velkých mohutných budovách náročných na provoz. Za ušetřené takto peníze nechť funguje školní autobus.

Reforma zdravotnictví. Logicky musí přece být vytvořen nějaký sazebník, kolik který zdravotnický zákrok stojí. A pojišťovna musí umět zaplatit i zákroky, které se u nás neprovádějí. Řešení je v redukci akutních lůžek, v redukci vybavení nemocnic. Poplatky jsou spoluúčastí pacienta na léčení.

Reforma justice. Snad tu není nikdo, kdo by se nepodivoval nad tím, jak si soudy přeposílají případy mezi sebou. Jeden soud odsoudí, druhý osvobodí. Ústavní soud je úplně typický. Rozhodne s převahou jednoho hlasu. Co hlava, to jiný názor. Ona není pravda jenom jedna?

Důchodová reforma. Tady mám problém se stále se zvyšujícím věkem nároku na důchod. Neumím si představit 70-ti letého bagristu jak pracuje na stavbě, protože mu ještě nevznikl nárok na důchod. A druhý jak mu pod ten bagr jezdí s Tatrou. Pilíře ovšem by si měl každý ve vlastním zájmu platit. Jako své vlastní spoření. Když mu na to stát něco přidá, tím lépe. 

Sociální reforma. Ta musí nutně zamezit takovým nesmyslům, jako že dělnice dojíždějící do práce z vesnice do města, má tak nízký plat, že se jí vyplatí marodit. Nemocenská jí dá víc, nebo stejně jako zaměstnání. To je určitě špatně, protože taková dělnice toho silně využívá. Logicky - ušetří na cestovném a je v zimním nečase doba. 

Nechme prosím Nečasovu vládu ať nám představí reformy. Spojila představení reforem s vyžádáním důvěry. Když to bude hodně špatné (na takové posouzení máme další tři roky), tak to téhle vládě můžeme spočítat v řádných volbách. Jak se na demokratickou zemi sluší a patří.