Kdo je to ta umírněná opozice?

Kterou nesmí ruská armáda bombardovat, jak jí bylo silně doporučeno na poradě ministrů zahraničí Evropské unie? Jak pravil náš ministr Zaorálek: "Bez Asada se nad IS vyhrát nedá, ale návrat k poměrům před..., není možný".

Slova hodná vskutku špičkového diplomata. V první části zcela konkrétní, střízlivé a pragmatické hodnocení toho, co se v Sýrii odehrává, v druhé části úlitba koalici Spojených států a EU, kteří to vidí zatraceně jinak.

Je ta opozice proti Asadovi An-Nusra, sunnitská fronta, která se hlásí k teroristické organizaci Al-Káida? Hlasitě protestuje proti útokům ruského letectva a vyzývá všechny sunnity k útokům na syrské vesnice loajální k režimu. To je ta opozice, kterou podporujeme? Americká "brilantní" vojenská akce smetla v Iráku režim Saddáma Husajna, sunnitský režim. Teď tedy sunnitskou organizaci An-Nusra podporujeme? Proč? Protože je namířena proti Asadovi, kterého podporují Rusové? Proti komu tedy vlastně bojujeme, proti Rusku, nebo proti IS?

To asi tedy není ta umírněná opozice. To je tedy asi ta, které Američané doručili balíky s 50 tunami munice a ručních granátů. Pak to ovšem není umírněná, ale ozbrojená opozice. Jestliže se bojuje na území Sýrie, pak je logické, aby se Sýrie sjednotila k boji. Jakákoliv opozice uvnitř státu v době války, působí jako "pátá kolona", a pozici státu výrazně oslabuje. Samozřejmě, že Sýrie měla povolat do armády ty dobře živené mladíky, kteří teď pochodují Evropou. Proč to vlastně neudělala? Jak ovlivnily "páté kolony" události 20-tého století, to je určitě ještě v živé paměti. Podporou opozice v Sýrii, koalice USA a EU výrazně oslabuje Sýrii jako dosud jediného výrazného soupeře IS. Teď do konfliktu vstoupilo Rusko, na straně státu Sýrie, na jediné logické straně. Je logické, že se musí Sýrie vypořádat s vlastní "pátou kolonou", aby mohla být úspěšná ve válce s IS. Až bude mír, tak si to s Asadem rozdejte v demokratických volbách.

Islámský stát vznikl na troskách sunnity ovládaného Iráku, po válce v zálivu. Oni si v klidu počkali, až Amíci z Iráku odejdou v r. 2013, mezi lety 2009-2013 se potají vyzbrojili a zorganizovali. Dnes už se uvádí jejich vojenská síla na čtvrt miliónu mužů ve zbrani. Způsob vedení jejich boje je z vojenského hlediska úspěšný, americké bombardování je během celého roku příliš neoslabilo. Na místo vytvoření koalice s Ruskem, bez kterého to nepůjde (mimo jiné politiky to uznala i Angela Merkelová), nás tady pořád žere obava, že chce Rusko vládnout světu. To prosím řežme až se vypořádáme se situací v Sýrii. Vrátit běžence tam odkud přišli, umožní jedině mír v Sýrii a následná dohoda s umírněným Islámem.

A už nikomu nevnucujme naší představu demokracie. Nikomu, Islámským zemím obzvlášť.