Jsou, jsou na potoce ráčata.

O povodních už toho byl napsáno mnoho, viděli jsme hrůzostrašné záběry v televizi. Chci v tomto článku napsat některé postřehy, které jsem v tom množství různých komentářů postrádal. Četl jsem i článek bývalého ministra životního prostředí Bursíka o tom jak se na všechno musíme dívat komplexně, neboť za vším stojí bezohledné ničení přírody člověkem. Nikoliv, vždy si budu stát za svým názorem, že jakkoliv člověk planetu Zemi mnohokrát poznamenal, tak ona si ještě vůbec nevšimla, že na ní nějaká lidská populace žije. Planeta Země si žije svým vlastním životem a člověk na tom nic nezmění i kdyby se rozkrájel. Podobné záplavy v srpnu byly před 50 - lety, jak nám ostatně připomněla televize ve svém archivním pořadu - fejeton z r. 1960.

Povodně by měly obyvatele postižených oblastí poučit. Teď se už ochladí, přívalové deště, bouřky už tolik hrozit nebudou a na všechno se rychle zapomene. Samozřejmě postižení lidé nezapomenou, ale pomoci se jim nedostane. Pouze nějaké almužny ze sbírek, za které si nový dům nepostaví. Jsem také, jakkoliv současné vládě velmi fandím, proti 100,- Kč povodňové dani. Obce a města ohrožená případnou povodní se musí aktivně ochránit. Potok, který se dá normálně přeskočit se musí prohloubit, narovnat, vybudovat navigace, nad obcí potom hráze, které vodu odvedou mimo obec. A ty ekology, ochránce přírody, kteří jakýmkoliv úpravám brání, protože tam jsou raci, postavit prostě mimo. Při jarních povodních na severní Moravě vyšlo najevo, že výstavbě vodního díla Velké Heřmínovice, brání i lidi, kteří jsou povodněmi ohroženi. On tam má svůj pozemek, neprodá. Na jakou nabídku čeká? Pláč hejtmanů postižených krajů je dost o ničem. Oni přece měli finanční rezervy na mimořádné situace. Rozdali rezervy lidem za zdravotnické poplatky. A teď chtějí peníze. Taky jsem si všiml zprávy, že Česká republika poslala pomoc Rusku 5. mil. Kč. To je samozřejmě o ničem na to jak rozsáhlá katastrofa postihla Rusko. Přesto se jedovatě ptám. Kolik poslalo Rusko nám na pomoc oblastem postiženým povodní?

Je nutné si plně uvědomit, že jsme společensky a kulturně o dost dál než venkov Pakistánu, nebo Číny, které postihly povodně mnohem většího rozsahu. Zde se musí vybudovat ochraná opatření, kde to jen jde, bez ohledu na protesty nějakých občanských sdružení (ty mají své sídlo většinou úplně někde jinde, v bezpečí). Jestli to dokázala Praha (jasně, že má mnohem víc prostředků, ale taky mnohem větší problémy k řešení), tak to musí umět každý kraj. To, co postihlo Hřensko, soutěsky, to je jiná věc. Tam se tomu bránit nedá. Zničit tak krásnou přírodní rezervaci by byla škoda. I protipovodňové stavby v Praze by asi neodolaly 1000 leté vodě. To už je potom na přírodě. A ta si nedá poručit. Ale hodně případů je o tom, že to tak nemuselo být. Každá obec si musí umět pomoct sama. Stát je na tom bídně, moc nepomůže.

Jsou, jsou na potoce ráčata,

jsou, jsou na potoce raci.

Půjdeme na ně, vybereme je,

při měsíčku, v noci.