Jde jen o jednu miliardu.

Arbitrážní nález z kauzy 20 lokomotiv pro České dráhy, mezi dodavatelem Škoda Transportnation a investorem ČD. ČD má zaplatit navíc 1 miliardu ŠT, přestože se dodávka zpozdila o 5 let a smluvní pokutu by měla platit logicky ŠT.

Objednávka z r. 2004, během plnění zakázky se změnily normy, bylo nutno také vyhovět normám EU. Šlo zřejmě o kompatibilitu s provozem na drahách v zemích EU. Pamatujeme? "A Pendolíno stojí někde v poli, zamrzly mu totiž CD romy" (Nohavica - Ladovská zima). Zvýšené náklady spolu s pokutou 1 miliardy má zaplatit polostátní firma ČD soukromému výrobci Škoda Transp.? Takže se bude zvyšovat jízdné? Někdo to zaplatit musí a peníze mají jenom lidi, kteří cestují vlakem. Na auto nemají, ale miliardu soukromé firmě? Lehce, bez mrknutí oka.

Tak, že se během plnění zakázky mohou změnit podmínky, to není nic nového. Nakonec změna podmínek, kromě jiného, způsobila např. zdražení tunelu Blanka. Množství víceprací (jejich štos držel tehdejší pan primátor Hudeček v ruce a mával s tím před kamerou v televizi, pamatujete?, nechtělo se mu do tepláků, kam ho posílal Václav Moravec), které si budování Blanky vyžádalo. V kauze lokomotiv mohla zdržení způsobit snaha vyhovět novým normám (změna dokumentace, konstrukční změny). V každém případě bylo nutné o tom jednat, promítnout změny do ceny a termínu dodávky. Zdržet dodávku o pět let a ještě za to pokutovat objednatele, mě připadá přinejmenším přitažené za vlasy.

Je to jako z firmou Eurovia, problém zvlněné dálnice u Ostravy. Tady neobstojí ani argument Eurovie, že investor požadoval ten druh podkladové strusky, kterou Eurovia použila. Solidní stavební firma musí vědět, co může použít, aby odvedla dílo kvalitní a svůj názor musí při jednání s investorem prosadit. Stejně jako propad tunelu Blanka ve Stromovce. To bylo v místech, kde se mělo pracovat v otevřené jámě. Investor otevřenou jámu ve Stromovce zakázal a tak to spadlo. Zkušený havíř musel vědět, že to nebezpečí propadu je, vzhledem k typu horniny, více než akutní.

Pamatuju na budování železničního tunelu u Chomutova. Poměrně plochý nízký kopec podchází tunel skoro 2 km dlouhý. Ražba vyžádaná investorem pomocí razícího stroje Perforex. Všichni věděli, že to tím nepůjde, hornina byla sypká, nic nedrželo pohromadě. Stroj dojel zhruba do poloviny a konec. Nadloží se propadlo a stroj zůstal zasypán. Investor ve snaze prosadit svou koupil druhý stroj stejného typu a kázal rozjet ražbu z druhé strany. K tomu už naštěstí nedošlo, ražba se dokončila, v té době už dobře zvládnutou NRTM - nová rakouská tunelovací metoda, a zavalený Perforex se rozřezal a zlikvidoval jámou pro ten účel vytvořenou.

Co z toho všeho vyplývá? Odbornost především a to jak na straně investora, tak na straně zhotovitele. A jednat. Dodavatelsko-odběratelské vztahy musí být na nejvyšší úrovni a je třeba je stále pěstovat. Eurovia přece už nemůže dostat státní zakázku na výstavbu dálnic a silnic, prostě to neumí, České dráhy si asi příště koupí hotové lokomotivy od zahraničního dodavatele, snaha podpořit českou firmu velkou zakázkou zřejmě nevyšla, Metrostav musí být tak odborně silná firma, aby dokázala prosadit i proti vůli investora, správná technická řešení.

Aby se ministr nemusel v televizi rozčilovat a prostý lid si ťukat na čelo.