Šel jsem kolem farmářských trhů na Náměstí Republiky a uviděl jsem je. Okurky nakladačky. Už je to tady, uvědomil jsem si. Okurková sezóna. Při sledování televize ani při četbě novin jsem si to zatím uvědomit nestačil...
archiv
Okurková sezona je slovní spojení, které zní určitě libě zahrádkářům. Ti si mnou ruce radostí nad výpěstky na svých záhonech, a vzývají matičku přírodu či jiná božstva, možná včetně pohanských, aby co nejvíc oddálila příchod plísní a ukončení té sezony. Navzájem si vyměňují „zaručené“ tipy, jak okurkovou sezonu co nejvíc prodloužit.
Krásně ta slovní vazba zní i hospodyňkám, trumfujícím se mezi sebou, kolik sklenic okurek to „hodilo“ tenhle víkend, a plánujícím, že za týden to bude ještě lepší.
Ani farmáři určitě nenaříkají. Vědí dobře, že my, gurmeti i gurmáni bez mičurinských sklonů, zato však s vyvinutou vášní kuchařskou, si těch pár kilo okurek (přinejmenším na vlastní rychlokvašky) přijdeme koupit k nim.
Komu se ale při slovním spojení „okurková sezona“ dělá mdlo a na těle jim vyrážejí osypky, jsou novináři. Správnou okurkovou sezonu totiž charakterizuje především to, že se neděje téměř nic, co by stálo za zveřejnění. Obvykle jsou parlamentní prázdniny; a na dovolené bývají i ministři. Přestanou se konat pravidelné tiskové konference nejrůznějších institucí, protože – není nic nového. I soudy soudívají přes léto trochu méně, protože – i za předpokladu že si nevybírají dovolené sami soudci - dát dohromady hlavní líčení, ze kterého se neomluví z důvodu dovolených obvinění, státní zástupci a hlavně advokáti je skutečně umění.
Novináři píšící o domácí scéně tedy zpravidla nemají o čem psát. Obvykle jsou odkázáni na to, že se – když nic jiného - aspoň někde v polích bude konat „zakázaný festival“, udatná policie to tam rozežene, a všichni budou pár dnů mít o čem mluvit a co řešit. Nebo že praskne milostná nebo alkoholická aférka někoho z politické či alespoň umělecké smetánky. Nemohu nezmínit ani až morbidní touhy žurnalistů po přírodních katastrofách nebo velkých haváriích, případně bouračkách významných osobností, nebo figurek ze šoubyznysu. Záchranou pro bezradné novináře pak jsou témata jako letní vykrádání bytů, krachy cestovních kanceláří, ale i rady turistům; od toho kam jet či kam nejezdit, za kolik se tam či onde pořídí pivo nebo projížďka na velbloudu, ale také kde se koupat a slunit, v jakých plavkách nebo i bez nich.
Česká okurková sezona léta 2013 se ale zatím nekoná. A troufnu si zahrát na prognostika – a vyhlásit „věštbu“, že bez ohledu na letošní úrodu okurek se ani konat nebude. Česká plácaná mezi Hradem, Strakovou akademií a parlamentem nebere konce. Vypočitatelné kroky a postoje, ba přímo někdy více, jindy méně elegantní figury „silné čtyřky“ parlamentních politických stran, kolorované pitoreskními a nevypočitatelnými tanečky trpaslíků, to vše v ne zrovna pravidelném, zato však v o to více odhodlaném rytmu hradčanské píšťalky, doprovázeném zádumčivým tónem olomouckého kontrabasu, dávají tušit, že nás čeká hodně horké léto.
A tak není ani divu, že my, jako čtenáři, diváci, posluchači letos ani nemáme moc náladu číst a poslouchat dojemnou story o počůrané zpěvačce v plavkách naruby a jejích útěcích od jednoho „únosce“ k druhému. Jindy by to byl trhák. Letos to vnímáme jako vyrušení z mnohem podstatnějších úvah, třeba z těch o zázračném splacení dluhů „hlavního pokladníka“ té nejdůležitější pokladny. Novináři ale mají strach jindy tak úžasné okurkové téma pominout. Co kdyby se vše ostatní uklidnilo – a zbyly jen ty okurky. Nezazlívejme jim to.
V rámci zachování vlastního duševního zdraví mám jediné doporučení. Vím, že bude od člověka, který se k novinářské profesi stále hlásí, znít divně. Přesto to risknu. Vyberme si dovolenou – od médií. Zkusme pár týdnů nad těmi kauzami nehloubat. Třeba noviny ani nečíst. A věnujme se, než se to vyřeší, něčemu skutečně důležitému. Například tomu nakládání okurek.
Přeji Vám krásné léto.
P. S. Jo, nemáte někdo nějaký opravdu zaručený a vyzkoušený recept na domácí rychlokvašky?
