Původně jsem o tom dnes vůbec nechtěl psát. Ale když jsem dnes ve zprávách na jedné z televizních stanic slyšel jistého slovenského kněze, jak - rádoby vtipně - poukazuje na nedostatek víry (samozřejmě – katolické) v českých zemích tím, že u nás písmena K † M † B † na dveřích jsou vnímána jen jako připomínka, že si doma nemáme zapomenout klíče, mobil a brýle, své rozhodnutí jsem změnil.
Vždy jsem měl a mám v úctě víru kohokoli, kdo si váží také víry mé. Kohokoli, kdo respektuje třeba i mou nevíru. Ten, kdo jinou víru či nevíru znevažuje či uráží, si mou úctu nezaslouží.
My tři králové jdeme k vám, štstí zdraví vinšujem Vám. Štěstí zdraví, mnohá léta, my jsme k vám přišli z daleka...Josef Lada
.......................................................................................................................................................................
Šestý leden. V kalendáři máme uvedeno nejčastěji – Tři králové. K tomuto datu zpravidla odstrojujeme vánoční stromečky. V našem povědomí končí loňské vánoce. Na ty letošní si teprve počkáme.
Tříkrálové koledníky jsme dříve většinou znali jen z půvabných obrázků Josefa Lady. V současnosti se zpravidla hemží (alespoň po Praze) jejich moderní následovníci z tříkrálové charitativní sbírky už od prvních lednových dnů.
Možná jsem měl „smůlu“, ale zatímco do včerejška jsem o ně všude přímo zakopával, dnes, 6.1., na Tři krále, jsem už nepotkal žádné.
Stranou záměrně zcela ponechám skutečnost, že moderní tři králové nebývají tak úplně vždycky jen tři. A to dokonce, i když odečtu dospělý doprovod. Pravda, čtyřčlenná skupinka sestávající ze tří „černých vzadu“, doprovázených toliko jedním nepomalovaným mudrcem, jakou jsem potkal nedaleko pražského Anděla, si přímo koleduje o komentář, zda už to s tou politickou korektností nezačínáme přehánět. Spokojím se ale radši s vysvětlením, že si ve sboru koledníků vybraly daň zimní virózy a doznívající vánoční prázdniny.
V zemích, kde 6. leden patří mezi státem uznané svátky, se zpravidla nemluví o svátku Tří králů, ale o svátku Zjevení Páně. Mnohde to je i svátek významnější, než pro nás samotné Vánoce.
V tento den se zpravidla, podle dávných tradic, píše posvěcenou křídou na dveře domů a chlévů zkratka K † M † B † nebo její latinský ekvivalent C † M † B † jako formule požehnání. Zkratka se často vykládá jako iniciály tří králů, Kašpara, Melichara a Baltazara. Její původ je však jiný.
Původní text zní Christus mansionem benedicat – nechť Kristus požehná tomuto příbytku. Myslí se tím - ne jen v tento den, ale - po celý rok – proto se za třetí křížek píše letopočet. Tři křížky za písmeny ( někdy se píší křížky i před písmeny) symbolizují Nejsvětější Trojici, tj. Otce, Syna a Ducha Svatého. Nejsou to tedy znaménka „plus“ mezi iniciálami.
6. leden byl původně svátkem pohanským, obdobně jako celá řada dalších katolických svátků. I on byl spojen s ochranou příbytku. Jednalo se o svátek boha Aiona, kdy byl prováděn pohanský obřad, který měl uchránit dům před temnými silami.
Svátek Zjevení páně je se 6. lednem spojován až od 4. století našeho letopočtu. A svátek tří králů, který mudrcům, nesoucím zlato, myrhu a kadidlo, vtiskl do dlaně i svěcenou křídu, aby pohanskému zvyku ochrany příbytků učinili „zadost“ i hezky po katolicku, se objevil až ve století dvanáctém, kdy Petr Comestor, kancléř pařížské Sorbonny, tři mudrce popsal a pojmenoval.
Původně jsem o tom dnes vůbec nechtěl psát. Ale když jsem dnes ve zprávách na jedné z televizních stanic slyšel jistého slovenského kněze, jak - rádoby vtipně - poukazuje na nedostatek víry (samozřejmě – katolické) v českých zemích tím, že u nás písmena na dveřích jsou vnímána jen jako připomínka, že si doma nemáme zapomenout klíče, mobil a brýle, své rozhodnutí jsem změnil.
Vždy jsem měl a mám v úctě víru kohokoli, kdo si váží také víry mé. Kohokoli, kdo respektuje třeba i mou nevíru. Ten, kdo jinou víru či nevíru znevažuje či uráží, si mou úctu nezaslouží.
