Zkuste dnes, pánové, přijít do hospody a ve dveřích zvolat: "Hurá, Česká republika prý má už dávno jisté, že se její reprezentanti dostanou až do finále dnes začínajícího hokejového turnaje na Olympiádě v Soči! A ví se to už od počátku ledna!"
http://hradec.idnes.cz/foto.aspx?r=hradec-zpravy&c=A140107_2018928_hradec-zpravy_posidnes
Tak konečně to začne pro mnohé české fanoušky doopravdy. Olympiáda v Soči už běží pár dnů, máme radost z medailí, o které se zatím postarali skvělí biatlonisté a úžasná Martina Sáblíková, a nepřestáváme doufat i v to, že také v dalších dnech a třeba i jiných sportech nějaký ten cenný kov ještě bude „uloven“. Přiznejme si ale, že v českých domácnostech a hlavně v hospodách se čeká – jako na nejdůležitější část olympiády – především na turnaj v ledním hokeji. A do něj vstoupí naši borci dnes.
Už jsem si přečetl a vyslechl tolik možných variant toho, koho trenér Hadamczik povolat měl a nepovolal, a naopak - koho povolávat neměl a povolal, že jsem docela ztratil přehled, kdo za nás vlastně hraje. Obvykle na ta moudra o zaručených soupiskách a nesoupiskách, jaká slyším z nejrůznějších úst, reaguju pokrčením ramen a slovy – no, kdybych o tom, jak postavit mužstvo, věděl víc já nebo ty, než ví současný trenér, tak bychom na té olympiádě asi byli my a ne on, že ano. Odměnou mi bývá lapidární sdělení, že jsem asi „taky blbej nebo navedenej“ – a to v tom lepším případě. V tom horším slýchám na mou adresu i výroky mnohem méně publikovatelné, ba i zcela nepublikovatelné.
Tak mi odpusťte, že se do toho masového houfu „odborníků“ přes naši soupisku, taktiku hry, a ladění formy hráčů nezapojím. Jen jsem si po té, co mi bylo řečeno, že o hokeji vím úplné …… (tečky nahrazují expresivní výraz pro trus), pro klid mého svědomí ověřil, co že to ten hokej vlastně je. A pro ty z Vás, kteří (jako já) byli podobně někým dehonestováni jako absolutní „neodborníci“, pár faktů shrnu, co že to ten hokej vlastně je.
- jde o týmový sport hraný na ledě
- hraje se na 3 třetiny po 20 minutách, celkem tedy 60 minut čistého času
- hraje se na hokejovém hřišti, kde nastoupí na lední plochu šest hráčů za každý tým, všichni hráči mají brusle a hokejky
- cílem hry je vstřelit více gólů než soupeř (někdy mám pocit, že na tohle naši hráči zapomínají)
- hraje se malým, tvrdým gumovým kotoučem, který se nazývá puk.
- hráči kontrolují puk dlouhými holemi s čepelí tzv. hokejkami. Hokejka je na svém dolním konci zahnutá
- jeden z šesti hráčů je brankář, jehož hlavním úkolem je nepustit puk do branky (to je taky důležité, to by asi trenéři měli brankářům častěji připomínat!)
Myslím, že tohle je už dostatečná teoretická výbava na to, abychom teď v dalších dnech mohli vstupovat přinejmenším do odborných hospodských diskusí, a pokud se budeme umírněně držet pravidla, že podnapilým „expertům“ se neodporuje, budeme považováni za znalce hokeje. Snad si ještě musíme zapamatovat, že Ovečkin je Rus a Jágr naopak Čech. Neznalost těchto skutečností by nám mohla ubrat na kredibilitě.
Jo, ještě k tomu puku. To je taková ta perlička, něco, co ne každý ví, a tak můžeme zazářit. Počátky ledního hokeje byly spojeny s postupně zakulacujícími se dřevěnými destičkami a jejich jinými náhradami v podobě plechovek i zmrzlého koňského trusu, ale dnešní hokejové puky jsou zpravidla z vulkanizované pryže. Puk má zhruba průměr 76,2 milimetrů (3 palce anglické míry), výšku 25,4 mm (1 palec anglické míry) a hmotnost od 156 do 170 gramů, ovšem tyto parametry mohou být mírně pohyblivé.
No, a když budete mít pocit, že to chce při těch diskusích ještě něco, nějaké informace ze zákulisí, tak jednu nabízím taky. Česká republika totiž prý má už dávno jisté, že se její reprezentanti na olympiádě dostanou až do finále.
Zatím to ale platí jen o těch výše zmíněných pucích. Ty totiž na olympijský turnaj přijedou výlučně z Náchoda.
Bylo by fajn, kdyby si – pokud jde o účast ve finále - z těch černých kotoučů vzali příklad i naši hokejisté.
