Možná je první leden pro někoho jen dnem probouzení se ze silvestrovské opice. Dnem kocoviny. Dnem vystřízlivění po bujarých oslavách. I to mi připadá tak nějak přirozenější, než oktrojovaný státní svátek. ...................................................................................................................................................................
...nenechme si v rámci úsporných opatření zhasnout světlo na konci tunelu :-)Vladimír Voráček
Je 1. leden. Nový rok.
Na tento den, myslím že více z vůle zákonodárce, než z vůle lidí, připadl tzv. Den obnovy samostatného českého státu, jako státní svátek České republiky.
Slaví se každoročně 1. ledna. Je daný zákonem číslo 245/2000 Sb., §1.
Slaví se jako připomenutí výročí rozdělení Československa v roce 1993.
Ano, to všechno vím. Dopustím se teď ale provokace.
Pro mne totiž tento den, zákon nezákon, zůstává - Novým rokem.
Dnem po Silvestru, kterým je předešlý rok završen.
Dnem, ve kterém začíná další rok. Obvykle rok nových nadějí, třeba i nových předsevzetí. Někdy i slibů.
Zákon jsem - vzal na vědomí. Nic víc, nic míň. Zákon nezmění mé myšlení ani pocity, nemůže tedy změnit vztah k tomuto dni.
Možná je první leden pro někoho jen dnem probouzení se ze silvestrovské opice. Dnem kocoviny. Dnem vystřízlivění po bujarých oslavách. I to mi připadá tak nějak přirozenější, než oktrojovaný státní svátek.
První leden pro mne zůstává - Novým rokem.
Politickým svátkem ať je - pro politiky.
