Kdo nejde s námi - jde proti nám, kdo nespojuje - rozděluje a toto je připisováno našemu panovníku a taky těm co hlásají ČECHY - ČECHŮM, ale je tomu tak skutečně. A jsme si bratry, když už nejsme soudruzi?
Jedna malá, ale zásadní poučka říká:
národ je historicky vzniklé pevné společenství lidí, vyznačující se společnými historickými osudy, pospolitostí ekonomického života, společnou kulturou, shodnými psychickými rysy a vědomím vlastní existence jakožto národa a pocitem příslušnosti k němu.
Jak je to se svorností a rozdělením společnosti?
Výše uvedená poučka v podstatě osvětluje naši svornost v současnosti, ale i z hlediska historie. Náš stát a téměř všechny evropské státy vznikly na základě "národní" identity, ale postupem času se "národní" vědomí měnilo s ohledem na dobrovolný nebo vnucený vývoj. Přičemž je nepochybné, že u nás v průběhu staletí docházelo ke změnám a dělení národa, převážně s ohledem na cizácké vstupy do české historie, a věčnou touhou odnárodněné části obyvatelstva po vlastní realizaci a světovém uplatnění.
Naše společnost až na několik výjimek prochází trvalým rozdělením, takže slovo svornost v našich dějinách moc frekventované není. Na podporu cizáků a jejich zájmů jsme schopni vést občanské války až do úplného rozhodnutí, takže motivy ze Šíleně smutné princezny jsou ukázkou velmi smutné reality. Když naši předci na počátku minulého tisíciletí realizovali "kolonizaci" pohraničí pomocí "zahraniční" výpomoci nejspíš netušili kam až celá situace dojde. Několik voleb cizáků na náš trůn jsme ustáli, ale důsledky germánské a jiné internacionální pomoci po Bílé hoře zrodily trvalé rozdělení našeho národa a na několik století vzájemný boj mezi germanizací a češstvím, které nemělo ale valné vyhlídky neboť inteligence chtěla prorazit do světa (ó jak je to podobné se současností), a to umožňovala pouze němčina. Až doba národního obrození obnovila českou existenci, i když často v německém jazyce. Z hlediska obnovy českého národa v Čechách nám pomohla až první světová válka a rozpad Rakouska-Uherska, který umožnil nové formování státu, ale s patrnými stopami předchozího stavu, tedy přesněji řečeno - zachováním druhého národa ve státě - německého, na rozdíl od minulosti však nebyl dominující. Statut Němců v Čechách na pozici dvojky se jim však nelíbil a důsledky známe, volba oddělení od státu československého a připojení k třetí říši.V tu chvíli zde existuje jádro českého národa, ale opět je část oslněna světáctvím - nebo spíše kolaborantstvím. Uprchlíci na západ i na východ dočasně nesplňují podmínky pro členství v národě, a jejich začlenění přináší některé problémy i v budoucnu.
Poválečná svornost má trhliny...
Pokud se zrady v našich dějinách odehrávaly, tak až do 19.století jsme si vystačili sami a až Mnichov 1938 přinesl na scénu zradu "spojenců". Jednoznačně se proti nám vymezila Velká Británie, Francie, Itálie a odvěký nepartner Německo. Spojenecká smlouva se Sovětským svazem nám nebyla v tuto chvíli k ničemu. Obecně však platí, kdo jednou zradí, vždycky zradí. Po válce zde existovalo různorodé uspořádání, jednak Čechů z Čech, Čechů od spojenců, Čechů od zrádců, ale stále zde byli i Němci se statutem zrádců (a i když jsou zpravidla hájeni jako neškodná část, tak bohužel volební podporou Henleina, který se o porcování republiky zasloužil toto hájení postrádá smysl).Úspěšně se zde maskovalo i množství kolaborantů. Poválečný vývoj nabral následně obrátky, nejprve odsunem Němců a následně problémy s vlastní orientací, připojit se ke zrádcům nebo osvoboditelům... Jakou cestu naši předci vybrali je známo, přičemž většinový národ se několika způsoby čistil. Až v závěrečné etapě zůstalo jádro těch kdo zůstali vlasti věrni a neemigrovali a ani nebyli vyhnáni, prostě se přizpůsobili okolnostem...
Západ náš vzor...
Západní Evropa vlastně absolvovala podobnou cestu v prvním poválečném období, ale celkové okolnosti pro vývoj této části Evropy mají jinou podobu. Země této oblasti kromě vlastní existence mají i vedlejší zájmy - k těmto zemím jsou tou dobou v různém rozsahu ještě připojeny kolonie. Právě tato okolnost však ukazuje, že "národní" vývoj je zcela jiný hlavně tím, že dochází k integraci evropského obyvatelstva a jeho tradic s přistěhovalci z těchto území, často se zcela jinou kulturou. Masový rozpad koloniálního uspořádání v šedesátých letech přinesl zvýšené stěhování směrem do Evropy. A tento zvyk samozřejmě má následně i vedlejší efekt, kdy je snazší integrace i dalších přirozených "imigrantů" a postupně se mění podoba národního cítění a vnímání vlastního národa...což se následně promítá i do uspořádání nadnárodních struktur...které jdou dostatečně dlouho mimo náš zájem...
Sametová revoluce a my...
Poklidné národní uspořádání se výrazně mění od sametové revoluce, kdy dochází k proměnám popsaných v blogu o holení hlav, tedy hlavně v tom smyslu, že pozůstatek klasického národa českého je konfrontován se směřováním části národa "na západ", představitelé této části jsou bývalí zahraniční agenti (kteří musejí splatit letité dluhy svým chlebodárcům), kolaboranti, zrádci, ztroskotaní emigranti na cestě domů (úspěšní se nevrací) a nově se rodící světoobčané. Takže z českého národa je systematicky oddělena skupina antičechů, která soustavně hovoří o rozdělení společnosti, ale podstatou je, že přestože mají k dispozici mocné nástroje, včetně médií, tak nejsou schopni navázat na destrukční "havlismus" a ovládnout naši společnost a předat ji do správy "západu". Právě ti, co se prohlašovali za spasitele, nositele demokracie, způsobili rozdělení tohoto národa. Jejich nekritické uctívání západu, přebírání existenčních dokumentů, které neodpovídají naší realitě, ale pouze "snům" těchto osvícených zástupců, způsobilo to, že máme povinnost zastávat názory jednotné Evropy ke kterým nemáme vůbec žádný historický vztah...
Rozděl a panuj...
S ohledem na předsudky médií se nedá tedy říci, že by náš panovník tuto společnost rozděloval, jelikož z počátku tvrdil, že je panovníkem dolních deseti miliónů, zatímco aktuálně se spíš posunul do postavy egoisty, který si vytváří strategické podmínky pro možnost prodloužení své vlády, což sice představuje opačný směr, ale před bojem o koryto je to u nás již zažitý standard...alibismus je naší národní vlastností...takže předpoklad, že by se chystalo holení hlav není moc pravděpodobný, i když JÁ II. by s podpisem zákona neměl, žádný problém stejně jako se zákonem zaměřeným proti kuřákům a dalších zákonů směřujících proti zájmům dolních deseti miliónů...které již podepsal...a jaký to má vliv na naše BRATRSTVÍ si řekneme opět příště...
