V současné společnosti se k minulému režimu vyjadřují zvláště ti, kteří byli na druhé straně barikády a bylo jim "ublíženo", což neznamená, že se některé z uváděných věcí neděly, ale tehdy mlčící většina musí mlčet i dnes, ale má
co říci, i když to mnoho bývalých oponentů režimu nebude chtít slyšet. Ne všichni, kterým bylo ublíženo si v současnosti honí triko a hledají výhody. Ostatně je překvapivé jak se tito křiklouni přemnožili. Zdá se, že jich je víc než tehdejších komunistů, socanů a lidovců dohromady, a to je co říci.
Když zmiňuji "moudré", tak samozřejmě neberu v potaz tehdejší potřebnou kvalifikaci, neboť radit směl jen ten, který viděl Vládíka (Iljiče Lenina) a bylo mu víc než padesát. Shodou okolností obě podmínky splňuji, ale reálně pamatuji zvláště sedmdesátá a osmdesátá léta, takže boje na život a na smrt jsem nezažil, i když výrazně postihly i moji rodinu - a světe div se, žádný moderní křikloun a paměť národa se z ní nezrodil.
Několik srovnání...
Za komunistů, když se někdo vyhrabal nahoru, tak si za nějaký čas nakradl, ale pak nechal i ostatní - teď se to mění po pár letech a nikdy nemají dost aneb kdo nekrade okrádá rodinu...
Ti co se měli dobře dřív, se mají dobře i nyní - na otáčení kabátů jsme odborníci nejspíš již od doby husitské, tak jak se dostali kolaboranti k moci po válce, tak se ke korytům dostali prominenti minulého režimu a pokud nás ovládnou Marťani, tak se to bude opakovat...
Dříve ti co se nechtěli podílet na společenské dělbě práce (makat) končili v báni (příživníci, 90% tzv.politických vězňů), nyní dostávají sociální dávky - v pravěku je vyhnali a mohli si chytit tak maximálně neandrtálku a začít znova...
Nejlepším vyjádřením toho, že se máme lépe je to, že v pravěku se pracovalo asi 30 hodin týdně, v minulém režimu 42,5 hodiny a že se nyní pracuje od nevidím do nevidím a nejlépe u více zaměstnavatelů...
Na zahraniční dovolenou už jezdí skoro každý, tedy prakticky asi tak jako se vegetariáni podílejí na spotřebě masa...
O dění ve státu rozhodovali členové Národní fronty v čele s KSČ a byl jich asi milión, kolik vlastně má členů těch současných 100 až 200 stran a hnutí? 100 či 200 tisíc a taky ovládají stát...
Tehdejší a současná demokracie si je velmi podobná, zvolili se navržení kandidáti a dělali si co chtěli nebo měli naplánováno - nyní můžeme zvolit kohokoliv a taky si dělá co chce...
Žádná izolovaná společnost není schopna být ve všech oblastech na špici (sankce, embarga vůči východnímu bloku, nyní Rusku či KLDR) a tak se věnuje tomu co zvládne, hlavně zajistit základní potřeby a my jsme na tom tak dobře, že umíme montovat auta a pěstovat "paliva", a to je skutečně výrazný pokrok proti minulosti.
Sankce, zákazy či embarga a podobná opatření zavádějí pouze ti co nemají argumenty pro svoji "pravdu" a bojí se, že o ni přijdou - i vůči dětem se uplatňuje stejná metoda místo výchovy...
Závěrem...
každá doba si prostě nese své a je pouze na jednotlivci jak se s tím vyrovná, někdo emigroval dříve a někdo v současnosti, jiný si našel svoji cestu a uplatnění v podmínkách jaké měl, ale v žádné době nemá každý svobodnou volbu jak by chtěl žít. Nemyslíte, že by bezdomovcům, kteří by zvyklí na život v normálních podmínkách vyhovovali zateplené mosty nebo návrat zpět do společnosti? Tak jako část politických vězňů přišla k svému osudu souhrou okolností, tak část bezdomovců si tuto cestu nevybrala sama...narozdíl od disidentů, ale nedostávají podporu ze zahraničí, ale občas to co zpravidla ti chudší dají na chátru, zvanou charitu...
