Amnestie ukazuje díry v naší "právní" společnosti

Panovníci, včetně našich, občas udělují hromadné milosti zvané amnestie. Kdo však je autorem oné podivuhodné amnestie, jaká reakce bude ze strany zvláště státních zástupců na zastavení trestních stíhání, a jaká reakce bude zákonodárců na porušení Listiny základních práv a svobod. Proč z hradu znějí divné obhajoby této amnestie. Nezbývá než si položit otázku k čemu je vlastně dobrá a komu prospívá nebo jestli bude vzápětí následovat další, když ještě nějací vězni zůstali nebo mohou další vzniknout.

Úvodem je nutno poznamenat, že jsem si nikdy nemyslel, že máme kvalitní právní normy, počínaje ústavou přes listinu základních práv a svobod, což platí i pro zákony a zvláště impozantní jsou některé vyhlášky, ale v souvislosti s amnestií jsem se podíval na trestní zákoník a to je vám vážně "dílo". Nejvíc mi v této souvislosti vadí, že je popíráno autorské právo skutečným autorům příslušných děl, člověk pak neví čí inteligence si zařádila. Náš současný panovník Václav VI. Prominet se při využití současného špatného počasí rozhodl krátce před koncem své vrcholové politické kariery k potěše naší společnosti udělit amnestii. A ne jen tak ledajakou. Tato se však snaží i o amnézii (chorobnou ztrátu paměti při duševní chorobě), toho co se v naší společnosti údálo a děje. O otázce komu prospívá a zvláště o tématu nutnosti další se zmíním v závěru. Když se podívám na text amnestie z pohledu analytika, tak mě zaujala nesourodá koncepce textu, tedy členění článků či stanovení podmínek, která nasvědčuje tomu, že každou část připravil někdo jiný, podle toho čeho se jeho známý dopustil. To se projevuje zvláště u článků I.,III. a IV., tedy hlavně to, že u článku III. je omezení i v charakteru zločinu. Amnestie se nevztahuje na zločiny při nichž byla způsobena smrt nebo těžká újma na zdraví, či zločiny proti životu a zdraví, proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti anebo proti rodině a dětem, případně se osoba tváří jako beztrestná v posledních pěti letech. Právě z nestanovení těchto podmínek jako obecných je zřejmá účelovost, zvláště u podmíněně odložených trestů, které jsou často udělovány za obdobné trestné činy. A absolutně nepochopitelné a lživé jsou tvrzení hradních pánů o restartu životů amnestovaných, když značná část propuštěných jsou recidivisté i závažné trestné činnosti. Autorství článku II. je zřejmé, protože dle mnoha prohlášení se zastavení trestního stíhání má týkat i budovatelů kapitalismu. Zajímavá je v tomto případě podmínka "pravomocně" neskončeného trestního stíhání po osmi letech, když logiku by mělo ukončení stíhání, tam kde není snaha jej ukončit ze strany státu a nebyl v tomto období vyhlášen rozsudek. Navíc mě zajímá reakce státních zástupců zvláště v mediálně známých případech s obrovskými škodami a rozsahem poškozených. Trestní zákoník u finančních průšvihů vždy končí maximálně na deseti letech, existuje nejspíš jedna výjimka, která má hranici 15 let, ale v těchto případech z mě nepochopitelných důvodů uplatňována není. V § 272 - Obecné ohrožení je definice "Kdo úmyslně způsobí obecné ohrožení tím, že vydá lidi v nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví nebo ... nebo se dopustí jiného podobného nebezpečného jednání, nebo kdo takové obecné nebezpečí zvýší anebo ztíží jeho odvrácení nebo zmírnění bude potrestán, má v odstavci 2 specifikaci, odnětím svobody na osm až patnáct let bude pachatel potrestán a další podmínky určují mimo jiné za škodu velkého rozsahu, těžkou újmu na zdraví nejméně dvou osob nebo smrt. Kam jinam může patřit pád banky, investičního fondu a jiná činnost kde záchranu, ochranu, pomoc apod. následně poskytuje stát, umírají postižení? Další problém vyhlášené amnestie je, že se na osoby z článku I. a IV. má hledět, jako by odsouzeny nebyly. Jednak nevím, kdo a kam tuto kouzelnou formulaci vložil, neboť amnestie se má týkat prominutí trestu nebo stíhání, ale dle komentářů tímto vznikne čistý výpis z rejstříku trestů a to významně ovlivňuje trh práce, ale klíčové je to, že dochází i k porušení Listiny základních práv a svobod, minimálně z pohledu rovného přístupu s ohledem na volbu povolání, zvýhodněním takto očištěných mas. Zákonodárci diskutují potřebné změny ohledně amnestie, ale kde byli, když se schvaloval současný trestní zákoník, který obsahuje kde co, ale např.omezení udělení milosti nikoliv. Ona celá koncepce zákoníku totiž slouží na ochranu pachatelů, ale navíc i záleží jak je uplatněn státními zástupci či soudci. Pokud si vezmu příběhy Roberta van Gulika o soudci Ti z Číny 7. století, tak je nutno poznamenat, že tam bylo dosahováno větší spravedlnosti než v současné době, mimo jiné i odpovědností soudce. Když se kácí les, tak létají třísky, stejně tak bude podíl "prominentů" a "protěžovaných" mezi amnestovanými zcela jistě zanedbatelný, tedy co do počtu. Jiné pohledy by nejspíš ukázaly zcela něco jiného, zvláště v hodnotě hmotných škod způsobených těmi, u kterých je naplánováno zastavení trestního stíhání. Doba panování Václava VI. Prominenta se nachyluje a tak je nutno postarat se o spolubojovníky z dob začátků budování kapitalismu, další příležitost jako byla tato - začátek nového roku, se už bude hledat těžko, ale při pohledu do trestního zákoníku si myslím, že by panovník měl také myslet na sebe. A zdá se, že jediná příležitost se nabízí 25. února, kdy bude 65. výročí "Vítězného února", což je sice divné výročí ještě divnější události, ale stejně obdivuhodná bude příští amnestie...těšme se...