Cesta do Las Vegas...

Ceny letenek jsou přirozeně různé. Nikdy bych si už ale nekoupil tu nejlevnější, neb s takovou mám prazvláštní zkušenosti:

Start se z Prahy pilotovi obzvlášť povedl, vzlétli jsme napoprvé. Směr Curych, Švýcarsko. Jedva se pod námi objevila Šumava, kupovitá oblačnost tam dole byla víc a víc neproniknutelná. Nám nahoře bylo hej, tmavě modrá obloha by leckterou blondýnku sváděla k nakrémování si nosánku. Dost úvah, letadla jsou dnes rychlá, čumákem se zavrtáváme do mračen a do pořádné bouře. Já se nebál, posádka snad také ne. Jen provoz nad cílem mezipřistání byl hustější, než samotný déšť. Nepřipouštěl jsem si ani náhodou myšlenky, že bloudíme. Paliva snad máme také dost...

Nebudu vás dále napínat, náš letoun přistál a standardně roloval k odbavovací hale. Šup do rukávu a zahájit pátrání po gejtu, ze kterého pokračujeme dál. Tak, info už máme, otázka dne: kde ten gejt je. Když nevíš jak, jdi s davem, jsme totiž ze staré školy...jenže ouhááá...přicházíme do jakési stanice metra...kampak asi jede? Do dědiny? Pohledy na mě...nešlo to neodkývnout, nastupujeme. Jen já si pro jistotu nesedám. Zběsile hledám nějaké znamení na stěnách soupravy. Jupííí, heuréka a tak všelijak podobně, orientuji se ve schématu trasy, ještě čtyři stanice a ven. Žádné po svých, pěkně po pojízdných pásech, kdepak, tady nebyl u koryt bolševik...

Nezbytný pohovor s úředníky - pikantní je, že po dotazu, co jsme zač, nám dodali jakžtakž česky hovořící brigádnici, ona na nás česky, my na ni anglicky. Jako v kursu pro mírně pokročilé. Vše jde jak na drátkách, vzápětí sedáme do dalšího stroje.

Motory Jumba burácí, vzlétáme sice o hoďku později, čert to vem, a tu bouřku venku taky. Opouštíme Evropu, pod námi samá voda, inu Atlantik. Na mapě se sledujeme jakožto blikající puntík a očima ho popoháníme na západ. Dalším přestupním cílem je Cincinnati ve státě Ohio. A nás začíná tlačit čas. Ta prokletá hodina se nedohnala, spíš naopak. Přistáváme s tím, že na pokračující let máme asi půl hoďky.

Přebíráme svá zavazadla a podáváme je dál dámě s pletí barvy globínu. Ke svému gejtu už nedobíháme, nýbrž docházíme přesně o půl hoďky později, než jsme tam měli být. Letadlo fuč. Co teď? Mám to, musím zajít k zástupci letecké společnosti a nějak to vyřešit. Přicházím k první nejbližší a popisuji situaci. "OK, zítra touhle dobou můžeme směle letět". Neberu, Ohio mě zajímá méně, než Temelín. 24 hodin tady? Ne. "OK, leťte do Salt Lake City". Já na ní co tam? My chceme jinam! Do Las Vegas! Tam máme zabůkován hotel i autíčko! ''OK, pokud tam odletíte asi za 2 hodiny, možná pak stihnete let do Vegas" Já na ni zostra: "Jste si šůr? Jste si jistá?" A ona na to odpověď, která mi zní v uších dodnes: "Neu" zamňoukala.

Odplížil jsem se k naší grupce a navrhuji let do města Mormonů. Protáhli tváře, ale odkývali to. Tak jdu vyřídit papíry a pak nějaké ty obchůdky. Dovedete si představit halu jednoho z 10-ti největších letišť na světě? Tak si představte, že po celé té ohromné ulici, či snad bulváru, se neslo vyvolávání jakéhosi hesla, či co."......MííístrUééésly, MííístrUééésly, MííístrUééésly, MííístrUééésly, MííístrUééésly....." Po pěkně dlouhé době, co už mě to začínalo jít na nervy, míjím v dáli kukaň té mé již známé úřednice. Oční kontakt, zběsilé mávání rukami a nohami, v milióntině vteřiny mi došlo i to divné hlášení: MííístrUééésly = to je mé jméno jakoby dabované kačerem Donaldem. Jednalo se o to, že by za námi už nikdy nedorazily kufry, paní si zapomněla odškubnout příslušné lístečky. Vyřešeno.

Pokračujeme letem do Salt Lake City. Krátce po startu vypukly silné turbulence, provázely nás polovinu letu. Přistáváme a vzpomínáme, zda-li máme s sebou i něco jiného, než kraťasy a trička. Všude kolem sníh, jako o Vánocích. Brrrrr...

Není čas na úvahy, zahříváme se během a brzdíme až nad sedadly správného spoje, stihli jsme ho nachlup. Jen co se připoutáme, letadlo začíná rolovat směr náš cíl. Ledy tají a my se blížíme horké poušti.

Do Las Vegas se tak dostáváme z Prahy za čistých 26 hodin, o hodinu později, než bylo původně naplánováno a kufry, představte si, že ty dorazily také. Zlatá úřednice z Ohia.