No jo, dneska si každý plane akorát pro to své.

To dělal i Jan Hus. Jen na rozdíl od mnoha jiných na tom trval. 😉

Hus jak ze Staromáku. On byl ale pomenší, obtloustlý, hladce oholený a jako správný katolický kněz, měl tonzuru. Byl to ale duchovní, velikán, reformátor a statečný člověk. Doutnat v těchto vedrech je zakázáno, mohlo by to způsobit požár. Vlevo dole.

Pohodový víkend přeji

Vašek

Jasně, Vašku, však kdyby na té stěně visel obraz ode mne, byl by Jeník nižší a širší. Ale do té malby Věnceslava Černého jsem akorát pro své věrné helixofily propašoval šneka. Zato k autorství toho hasičáku se hrdě hlásím.

Jako obvykle.

Jako obvykle dík, Rostislave!

No, jo císař Zikmund zase dneska nahoře od rána celý den chrastí sirkami.

Chudák Zikmund! Co všechno na něj nehodili! Inu historie je někdy mrcha... – Někdy skoro vždycky.

Hledat pravdu často bolí,

tož se mnozí rozhodli,

než bojovat za cokoli,

dávat přednost pohodlí.

Půvabný tetrastich, Emrichu!

Tak takhle to vypadalo, když Žanek Husů zfajroval v Pakostnici...

Tuším, Pavle, že to asi vypadalo poněkud jinak a ten obraz na zdi je spíš romantizovanou vizí Věnceslava Černého. – A možná v Pakostnici tenkrát neměli ani hasičák (zatímco šnek se poblíž snad vyskytovat mohl).

Ještě mne napadlo, že dávným prorokem dnešní doby postfaktické byl Pilát: Co je pravda?

Zatímco já bych věrozvěstem postfactismu možná shledal spíš Saula z Tarsu.

Mohu se ovšem i mýlit.

Specifický plamínek se před 9 lety pokusil rozžehnout satirický web Tisíckráte, který napsal o Katolickém týdeníku s přibalenými sirkami v době Husova výročí. Blesk či Týden to sežrali i s navijákem a převzali, po upozornění na vtip stáhli.

https://tisickrate.cz/zapalky-ve-dvojcislu-katolic.../

Bravó! – To si nevybavuji, tehdy to uniklo mé pozornosti, tak díky, Michale!

Pobavilo mne to, obzvláště pak diskusní reakce některých jedinců, kteří se narodili bez smyslu pro humor (anebo si jej v rámci své bigotnosti nechali chirurgicky odstranit).

Pravda je takové prapodivné universum procházející časem a prostorem, občas se popere s filosofy, občas s námi, tuctovými smrtelníky, ale výsledek je stále stejný - žádný vzoreček na ni dodnes nefunguje. Ovšem, milý Vladimíre Té, mistr Jan Hus i za to neuchopitelné nic na hranici shořel. I když - což zůstane navždy tajemstvím - by možná i cuknul, jen kdyby dopředu věděl, co ho čeká.

Jo, Zdenko, to ví jen Bůh a svatý Václav – A možná ani oni ne.

I proto si z toho cynik ve mně raději dělá akorát srandu...

Mistře Vladimíre, tady je a víkend nechť tě nezklame!

Díky, Horste, však po dnech krutých, kdy v kebuli zahnízdili mi tentokrát obzvláště odporní a agresivní ftáci depresáci, už pár radostnějších dnů potřebuju.

Taky se nám opatruj!