Prdelka jak mandolínka

(poříčský pozdrav ze staré Prahy)

Když jsem táh od Rozvařilů domů ke Karlínu,          domů ke Karlínu,                   a domů ke Karlínu, na Těšnově zhlíd jsem vílu, a ta měla pimpimfára          holadryjó                   bumcajcára, a ta měla prdelinku jako mandolínu,          jako mandolínu,                   ric pic bum.

Když jsem měl takovou kliku, sotva jsem ji vočíh,          sotva jsem ji vočíh,                   tak sotva jsem ji vočíh, šmejk jsem se na vobrtlíku, za sebou mě pimpimfára          holadryjó                   bumcajcára, za sebou mě začla táhnout jak za špagát v očích,          jak za špagát v očích,                   ric pic bum.

Refrain:Když ty náramný půlky zříšjak choděj pěkně spolu,když jedna stoupá k nebi blíž,tak druhá k peklu dolu,když jedna vzad, hned druhá vpřed,tak furt se rozjíždí –stovku bys dal za pohledna tohle ohýždí.

Poříčí, Příkopy, Můstek, a Národní třída          a Národní třída                   a furt Národní třída, to byl jenom první úsek, a já si tu pimpimfára          holadryjó                   bumcajcára, a já si tu prdelinku furt pečlivě hlídal,          furt pečlivě hlídal,                   ric pic bum.

Zmizla mi však Na Perštejně, jak vokurka v láku,          jak vokurka v láku                   a jak vokurka v láku, a já skončil zase stejně, a proto jsem pimpimfára          holadryjó                   bumcajcára, a proto jsem, pane soudce, skončil na Barťáku,          skončil na Barťáku,                   ric pic bum.

Refrain:Když ty náramný půlky zříšjak choděj pěkně spolu,když jedna stoupá k nebi blíž,tak druhá k peklu dolu,když jedna vzad, hned druhá vpřed,tak furt se rozjíždí –stovku bys dal za pohledna tohle ohýždí.

6. 7. 2010A na rozloučenou ještě pozdrav od původní a nefalšované Jedové chýše: