Když andělé pelichají

(sólo pro malou dámu)

Já bývala strašně šik tmavooký čávě, však nedosáhla na nočník, tak čurala jsem v trávě. Já sepla ručičky a stoupla na špičky a přes rantl svý židličky si stěžovala mámě:  Zdá se ti taky, že dešťový mraky jen tak si najednou začly lejt? To ne, to jen svatý jsou ze mě dojatý a pláčou, jak život mám ubohej.  Když se ti jeví, že venku snad sněží,i to je mejlka veliká. To není sníh žádnej, jen můj anděl strážnej starostma nade mnou pelichá.   Tak jsem zůstávala dál nejmenší mezi všemi, a nikdo mě nemiloval, páč nekoukal se k zemi. V posteli byl jen chlad, já denně tisíckrát šeptala, že chci milovat a že smutno je mi:  Zdá se mi taky, že dešťový mraky jen tak si najednou začly lejt? To ne, to jen svatý jsou ze mě dojatý a pláčou, jak život mám ubohej.  Když se mi jeví, že venku snad sněží,i to je mejlka veliká. To není sníh žádnej, jen můj anděl strážnej starostma nade mnou pelichá.   I ceny rostou výš a výš, jen já jsem pořád dole. Koukněte sakra jednou níž, to mám snad čekat sto let anebo tisíc let? Tak to snad radši hned! Hej, já jsem tady, u parket, tak kam čumíš, ty vole?  Zdá se vám taky, že dešťový mraky jen tak si najednou začly lejt? To ne, to jen svatý jsou ze mě dojatý apláčou, jak život mám ubohej.   Když se vám jeví, že venku snad sněží, i to je mejlka veliká. To není sníh žádnej, jen můj anděl strážnej starostma nade mnou pelichá.

© vtg 2010