František Zborník (In honorem amici!) — Úsměvy a úšklebky CCCXI.

Báječnému kamarádovi a kolegovi komediantovi Františku Zborníkovi by právě dneska bylo rovných pětasedmdesát. Namísto kostrbatých veršíků svých tu proto tentokrát ocituji sloku jednoho z jeho songů:

Tak zapřáhnout se do káry
a táhnout o dům dál!
Za sebou nechat fanfáry
i dav, který se smál –
ten dav, který tě miloval
a tak tě toužil mít!

Tak zapřáhnout se do káry
a jít – a žít...

František Zborník
(27. prosince 1950 – 12. října 2018)

Omlouvám se, pokud ten text po letech necituji zcela přesně, ale Vy mi za to snad nevycinkáte – tu písničku ostatně zná málokdo. František ji totiž před čtyřicetiletím napsal do divadelní komedie Břetislav, Jitka a spol., kterou jsme nakonec nikdy nehráli, protože její uvedení nám tenkrát bdělí bolševici stihli zakázat ještě před premiérou.

Úsměvné je, že předlohou byla Františkovi latinsky psaná komedie jiného slavného vodňanského barda, Mistra Jana Campana: Bretislaus, Comӕdia Nova, jejíž provedení bylo už v 17. století tehdejší vrchností také zakázáno.

Mistr Campanus by to možná komentoval: „Tempora mutantur, censores manent.“ („Časy se mění, cenzoři zůstávají.“).