Zastavení podpory OZE – výstřel z Aurory nebo vzduchovky?

V nedávné době rozvířilo vody prohlášení předsedkyně Energetického regulačního úřadu (ERÚ) Vitáskové, že od roku 2014 zastaví podporu pro nově budované obnovitelné zdroje energie (OZE). Jako důvod uvedla, že cena těchto zdrojů na trhu klesá.

Myslím, že dnes asi neexistuje seriózní výpočet, kolik podpory a skrytých nákladů jednotlivé části produkce energie požerou. OZE jsou jejími odpůrci právem vyčítány nesmyslně vysoké výkupní ceny jimi vyprodukované energie a to, že nenesou náklady na to, aby jimi vyprodukovaná energie byla čím a kudy přenést a aby jí našli zákazníka, který je schopen ji v okamžiku její výroby smysluplně využít.

Odpůrci klasických zdrojů zase argumentují různými skrytými náklady a náklady budoucími na její případnou likvidaci až doslouží, to především v případě jaderných zdrojů.

Majitelé a provozovatelé OZE si v tomto případě tak trochu naběhli na vlastní vidle. Ve snaze mediálně ospravedlnit budování a rozšiřování kapacit jejich zdrojů se už několik let vyjadřují, že jejich zdroje se už už dostávají na hranici rentability a když to není dnes, tak do konce této dekády určitě. Připomíná mi to dobu v níž jsem nastupoval do základní školy (v roce 1968)  a mnohokrát omílaným tématem diskusí s našimi učiteli bylo, jaké to bude, až bude rok 2000. Výsledkem byly bájivé řeči o tom, že v obchodech bude všechno zadarmo a všude budou jezdící chodníky.

Myslím, že to, kdo požívá větší část koláče podpory nejspíš nikdo nerozsoudí, nicméně do hry nejspíš vstupuje další pohled na věc. V chronicky děravé státní kase způsobuje státní podpora OZE  pořádný vír. Nejenom, že si připlácíme v ceně energie na provoz OZE a systémové služby na vyrovnávání výkyvů v jejich výrobě ale aby tato cena zůstala v konkurenčních mezích, platí stát dalších 20mld kč ročně tzv. „ze svého“, rozuměj penězi za které omezí své jiné výdaje, nebo, v horším případě, penězi které si vypůjčí na finančním trhu a zatne sekeru našeho deficitního hospodaření zase o něco hlouběji.

Za tohoto stavu věcí, je možná požadavek na to aby částka 20mld kč/rok alespoň nerostla zcela legitimní ať jsou eurohujerské závazky a Národní akční plány na instalovaný výkon OZE jakékoliv. Co je jisté už teď je to, že rozhodnutí není věcí paní Vitáskové ale bude muset být  výsledkem legislativního procesu, který musí změnit zákony v souvislosti s podporou OZE vydané. To většinou trvá dlouho a bývá ovlivněno lobbyistickými tlaky zainteresovaných a samotnými poslanci a senátory, kteří v odvětví OZE „jedou“.

Kdyby však zastavení podpory prošlo, znamenalo by to alespoň o jeden atak na naše kapsy méně a obyvatelům lokalit postižených těmito stavbami, kde negativně ovlivňují životní pohodu, konečně klid zbraní. Já osobně si přeji, aby k zastavení podpory došlo.

http://www.oskrusno.estranky.cz/