Z deníčku elektrifikovaného bicyklisty - akce.

Nakonec se elektrifikoval i manžel naší známé. Všichni čtyři jsme tak byli vybaveni shodnými stroji a začali spřádat plány, které z okolních vrchů zdoláme.

Praxe ale ukázala, že sladit touhy a přání s naší spřátelenou, ale podnikající dvojicí nebude z časových důvodů tak snadné. Z naplánovaných vyjížděk se tak "vydařilo" pouze na dovolené obkroužit Lipno, při které jsme zmokli a ještě nám lehce nasněžilo na hlavu.

Po návratu do domoviny jsme tedy vyjížděli jen se ženou, nebo jsem jezdil úplně sám. Se ženou jsme jezdili kolečka 25-40km po Krušných horách a při cestách do práce jsem zkoušel, co vydrží baterie na jedno nabití a jestli se to shoduje s tím, co deklaruje prodejce.

V manuálu který jsme dostali k dispozici, byl dojezd stanoven na 40-100km, což mi přišlo jako poměrně  široký rozptyl, ale po nějaké době užívání kola, jsem musel uznat, že údaj je v pořádku. Záleží totiž značně na profilu trati kterou jedete, ale především na míře zvolené asistence,  která má na našem kole celkem šest úrovní.

Kolo s baterií váží téměř 30 kilo a jet na něm bez asistence je tortura. Je tedy vhodné být hodně obezřetný a dostatečnou dobu před vyjížďkou překontrolovat nabití baterie. Pokud by vám kolo zdechlo někde v polovině, byli byste mírně řečeno rozčarováni. K té dostatečné době před vyjížďkou:  baterie se nedá dotloukat po troškách jako ta v mobilu. Nabíječka, která je v příslušenství provádí vždy celý nabíjecí cyklus, tedy napřed řízeně baterii vybije a pak nabije na plno. Děje se tak proto aby baterie během své životnosti neztrácela kapacitu. No a celý ten vybíjecí-nabíjecí cyklus trvá cca 5,5 hodiny a nijak ho nelze urychlit, proto je třeba být "vždy připraven".

Pokud toto všechno děláte a pokud při jízdě využíváte převody a terén tzn. jedete po rovnice s větrem v zádech nebo s mírného kopce, vyplácí se asistenta vypínat a jet "za své". Na té rovince nebo s pozvolného kopečka to lze a zároveň tak lze ušetřit drahocennou energii, kterou pak můžete efektivněji využít při zdolávání nějakého krpálu, kdy je potřeba pomocí asistenta pořádně přitopit. Můj názor je takový, že pokud si na kole člověk počíná dostatečně aktivně, je dojezd 100km reálný.

Při tom cestování do práce. Mám to ráno 10km s kopce a odpoledne holt obráceně s převýšením asi 400m. Ráno mi při tom hrozí omrzliny, odpoledne fatální přehřátí až uvaření. Pomocí elektrokola se mi podařilo odstranit tu největší dřinu a věřte, že drandit do táhlého kopce rychlostí 20km/h s "prstem v nose" je úžasné, radost vzbuzující a jízlivé poznámky nutící dělati vůči předjížděným nelektrifikovaným, uvařeným cyklistům. Ne, to dělám jen opravdu vyjímečně a vůči lidem, které znám a jsem si jist jejich reakcí. Co je nové, že se čas jízdy zkrátil na polovinu a nahoře slezu z kola ve stavu, kdy jsem použitelný pro další činnost. Při takovémto ježdění vydrží baterie 4 jízdy, tedy asi 80km.

Co se týče spolehlivosti nevykazují kola nic, co by neudělaly ani ty bežné s jednou vyjímkou, kterou zmíním dále. Po naježděné stovce kilometrů je nutno prověřit všechny šroubové spoje a doladit lankové ovládání, které si v bowdenech a především jejich koncovkách sedá. Po skončené sezóně je samozřejmé  kolo vyčistit a dobře promazat.

A teď ta vyjímka. Známý z našeho známého páru si asi vybral svého Smolíka. Když měl na kole najeto asi 50km, vydal se se svou partnerkou na výlet, během kterého mu kolo totálně zdechlo. Jak se posléze ukázalo, na vině byla porucha řídící jednotky, přes kterou mimo jiné nastavujete úroveň asistence. Kolo odvezl do servisního střediska, kde nejdříve trochu čuměli, protože se jim to údajně ještě nikdy nestalo, ale pak kolo převzali a poslali výrobci na opravu. Dostal samozřejmě v rámci záruky zdarma novou jednotku a kolo od té doby slouží bez vady.

Pokračování