Vysušíme střední Evropu pomocí větrných elektráren na poušť?

Před bezmála šesti léty jsem tu zveřejnil blog, v němž jsem uvažoval o možnosti ubývání srážek díky zpomalení vzdušného proudění vlivem činnosti větrných elektráren.

V blogu Odkaz, který se opíral výhradně o mé celoživotní pozorování počasí, jsem se zamýšlel, jestli je možné, aby činnost větrných elektráren významně zpomalila vítr, který tradičně přinášel srážky do pohraničních hor, tady konkrétně Krušných hor. Tehdy jsem neměl pro svá tvrzení žádnou oporu v nějaké seriózní vědecké studii.

Jak se ale ukázalo, takové otázky jsem si nekladl jen já a jak plynul čas, začal být tento jev sledován i vědecky. Vědci změřili a spočítali, že rychlost větru za větrnou turbínou klesá v průměru o 1,2m/s, což je asi 12,% a to až na vzdálenost 100km od turbíny a naopak vzrůstají turbulence a to až o 30%. To vyvolává dva celkem fatální jevy:

1. Snižuje to výkon dalších větrných farem ve směru přibržděného a turbulentního větru a to až o 10-20%, v extrémních případech až o 40%

2. Klesající rychlost větru má skutečně vliv na nižší tvorbu mraků a způsobuje zmenšení srážek

Méně mraků=více slunce a tím rychlejší odpařování vody z půdy, aniž by přicházela pravidelná zálivka, navíc, zpomalený vítr a turbulence za turbínou se rozšiřují do kužele tím větším, čím je dál od turbíny. Čím je stroj vyšší, tím účiněji rozbíjí přirozené vertikální proudění vzduchu. Turbulence také rozbíjí strukturu srážek, takže místo vydatného deště spíše chaoticky mží, což přináší mnohem menší srážkové úhrny.

Letošní rok byl přímo ukázkový pro tento jev. Přestože větru bylo zdánlivě dost, vydatný déšť nepřinesl a ačkoli by běžný člověk řekl, „že pořád pršelo“, srážkový úhrn byl téměř nula, u nás třeba nerostly houby a to ani na podzim. Pokud si zajdete do lesa a zkusíte zarýt do hrabanky, je vlhká maximálně centimetr, pod ní už je sucho. U mé chalupy je potok, který už od května dodnes neteče...

Změny přírodních mechanismů jsou nám vážným varováním. Kdyby větrné elektrárny a obnovitelné zdroje energie obecně nepožívaly politické milosti, byly ponechány přirozenému technickému vývoji a schopnosti prosadit se na trhu, na řadu negativ by se přišlo včas a usměrněním vývoje by se daly minimalizovat. Jenže svět vsadil na mantru „čistých zdrojů“, které se ale v čase jako moc čisté neukazují a díky jejich neopodstatněnému masovému rozšíření se jejich neočekávaná negativa jen těžko a nákladně (ne)zvládají.

Závěr článku z kterého čerpám ponechávám beze změny. Myslím, že výstižněji bych to napsat nedokázal. Odkaz

Hořká realita je, že v politice, médiích i byznysu zůstává ticho. Zmiňované nevýhody větrné energie jsou sotva brány v úvahu. Zainteresované strany pravděpodobně přehlédly fakt, že jejich snahy o „ochranu klimatu“ ho naopak trvale ničí. To ale není to, co by tak často vyzdvihovaná udržitelnost měla znamenat.