Letos jsme byli se ženou vylákáni našimi známými na Šumavu, abychom tam s nimi přes víkend obkroužili několik cyklistických tras, přišli na jiné myšlenky, vysadili, odpojili se, vypnuli a tak vůbec a užili si posledního
prázdninového víkendu, který navíc sliboval, že bude, co se počasí týče, nádherný.
A stalo se. Počasí se vydařilo, cyklistické výlety také, služby turistům na dobré úrovni cenově snesitelné. Já osobně se na Šumavu velice těšil, neb jsem jako voják základní vojenské služby strávil mnoho krušných týdnů ve vojenském prostoru Boletice, a i když jsme jako vojáčci neměli lehkou službu a užili si při ní vrchovatě zimu a hlad, Šumava se zkrátka nedala brát jinak, než jako mimořádně krásný kus země, kam by se po vojně člověk rád vracel.
Člověk míní, život mění. Z vojny jsem doma už 35 let, na Šumavě jsem od té doby párkrát byl, ale rozhodně to nebylo četností, kterou jsem si jako vojenské ucho představoval. Letos jsme se navíc dostali do oblasti zkonzumované kůrovcem (okolí Modravy) a tak mě pohledy na suché lesy docela bolely.
Nejsem ignorant, vím, co se poslední léta na Šumavě děje, ale na vlastní oči jsem tuto situaci viděl poprvé. Zaznamenával jsem stanoviska jak salónních ekologů, tak místních obyvatel, tak správců lesa, a jako syn lesníka jsem vnímal tu schizofrenii názorů a naprosto imbecilních představ některých lidí, podle kterých měla být Šumava už v tuto chvíli nefalšovaným pralesem.
Potvrdilo se snad jediné. Ve změti suchých stromů, stojících i ležících, byly vytvořeny takové podmínky, které takřka znemožnily prostupnost lesa, a to jak pro turisty (ti tam stejně většinou nikam nesmí) tak pro zvěř, která mladé semenáčky nemůže poškozovat okusem a kterým se tudíž docela dobře daří.
To, co se jednoznačně nepotvrdilo je to, že na rovu původního lesa vyroste přírodní prales. Celá Šumava byla hospodářským lesem a téměř výhradně smrkovou monokulturou, co se tedy na zbytcích smrkového lesa může z posledních pár přeživších smrků vysemenit? Samozřejmě, zase jenom smrk s malou výhodou. Je alespoň minimálně věkově diverzifikovaný a tudíž má naději, že příští kůrovcová kalamita ho nesežere do posledního stromu, ale ty mladší ji přežijí. Druhová rozmanitost lesa se přirozeným způsobem dostaví tak…..za dvě stě let.
Přes to všechno mě výlet na Modravu nezklamal, dokonce i ten suchý les, v tom Šumavském rozsahu, má svou atmosféru a pro nás by měl být mementem. Pro každý resort si vychováváme profesní odborníky, v krizové chvíli, kdy by měli ukázat schopnost tu krizi řešit, je neposloucháme a necháme žvanit a přesvědčovat se trumpety, kteří studovali tvrdé a měkké i, někteří možná ani to ne.
Fotky jsou z okolí Horské Kvildy, Březnické hájovny a Poledníku.
