Těším se na letní sezónu, protože přináší sebou, mimo jiné, jednu kratochvíli a vášeň a tou je houbaření. Nic překvapivého, jsme národem houbařů a na rozdíl od mnoha jiných národů, houby i dobře známe. To, co mne táhne do lesa není nutkání nasbírat více než ostatní a pak se s tím chlubit v hospodě, ani jíst houby zase tolik nemusím, i když je mám rád. To co na houbách miluji, je pohyb v lese.
V době kdy rostou, tedy v období většího vlhka, je pobyt v lese jedinečným relaxem a aktivním odpočinkem, ke kterému by člověka jinak asi máloco vybudilo. Nasbírané houby jsou pak k tomuto prémií a i když nerostou, vrací se člověk s pocitem dobře využitého času a příjemné únavy. Když rostou, potěší určitě žaludek gurmána třeba řízky z růžovek(masáků), hříbková omáčka nebo houbová polévka v které stojí lžíce. Nasušené nebo naložené houby jsou zase vítaným prezentem na vánoce, zvlášť pro ty, kteří se třeba přes léto do lesa pro pracovní vytížení vůbec nedostali, nebo jen nemají na sbírání hub talent.
Tohle je asi ideální konzumní velikost.
Kovář, hřib, který se v mých zeměpisných šířkách dobrých 25 let vůbec nevyskytoval. Zhruba před 6-8 lety se začaly objevovat první exempláře. Dnes je hřib téměř stejně hojný jako ty smrkové(bílé).
Ještě jednou mladí kovářovi bratři.
Z opravdové hlívy jde vařit skvělá falešná dršťkovka.
Výsledek houbařské vycházky by měl v ideálním případě vypadat takto.
Nebo takto.
Tak co? Už se těšíte? Já jo.
P.S. Za oknem mi momentálně sice sněží ale těším se stejně.
