Psí vycházky.

Před takřka osmi lety přibyla do naší rodina fenka Slovenského kopova, Gera. Od té doby se nám značně změnil život.

Slovenský kopov je vitální, energický a fyzicky nevyčerpatelný pes, alespoň nám to tak připadá. Je neudržitelný, nezadržitelný, nezastavitelný, zvídavý a pokud ho něco zaujme, tak také neposlušný.

Jediné, co se s ním dá dělat jsou asi časté návštěvy cvičebního hřiště a rady od kynologa, což se však nepotkávalo s našimi časovými možnostmi, Takže jsme improvizovali alespoň dlouhými vycházkami „na volno“, protože na vodítku to stejně nešlo.

Ve svých téměř osmi letech Gera přeci jenom ubrala, vycházky s ní už nejsou tak zběsilé a tak zbývá čas na to vytáhnout foťák a vyfotit si to, co člověku přijde zajímavé. Z takových psích vycházek vznikl i dnešní fotoblog.

Namrzlá louka v nízkém zimním slunci.

Ledové „pily“ na větvičkách.

Takto vypadal Klínovec ještě včera.

Dnes už byly bílé jen sjezdovky.

Z Menhartického vrchu je nejhezčí pohled na České středohoří, jaký znám. Bohužel je opravdová vzácnost tu chytit čistý výhled. Dnes ho kryla bytnějící inverzní deka.

Počeradská elektrárna.

Místo kam rád chodím kvůli jeho liduprázdnosti je prostor, kde dříve býval vojenský útvar PVO. Útvar byl v devadesátých letech minulého století zrušen a jeho lokalita teď divoce zarůstá přirozeným náletem.

Vloni zde myslivci přilepšili místní zvěři fůrou mrkve.

Letos se podává řepa.

Z jiného kopce je zase vidět Prunéřovská dvojka. Chladící věže v pozadí jsou Tušimice.

Při pozorném pohledu uvidíte na vrcholu jejího komína bagr, který ho, dnes už nepoužívaného, po kouscích uždibuje.

Tady všude mě vodila naše Gera.

Protože nemohu do diskuse, případné dotazy směrujte na [e-mail]