Po vodopádech a stopách zaniklé činnosti v Bezručově údolí.

Před časem jsem zde zveřejnil blog nazvaný v Zemi nikoho. Mapoval část zaniklé trati Křimov - Reitzenhain, v Bezručově údolí, které trať přetíná.

Toho zaniklého nebo zanikajícího je ale v údolí k vidění daleko více. Proto jsem si už při minulé výpravě slíbil, že se vrátím nejenom na trať, ale alespoň do části údolí. Když jsem svůj záměr vyhlásil v hospodě, hlásila se řada zájemců ale dopadlo to tak, jak to obvykle dopadá. Nešel nikdo, za to ale projevila zájem moje sestra, a tak jsme šli spolu. Těšili jsme se na to jak malé děti, i když v mém případě to nebude úplně přesné, jako malý kluk jsem se na žádný pěší výlet netěšil. Pěší výlety jsem si oblíbil v mnohem pozdějším věku, ale o to radši na ně dnes chodím.

Cíle cesty byly hlavně stavby, které už neslouží původnímu záměru, ale také vodopády i díla, která přežila dodnes, a odvádí svou práci i více než po sto letech od svého zbudování. Mezi zaniklé stavby tedy patří už zmíněná trať, hrad Hausberk, ten je ale od Hory svatého Šebestiána poněkud z ruky takže jsme ho pro tentokrát vynechali, zanikající hájenka Na Tišině, nebo třeba i lávka přes potok kousek pod Tišinou.

Výchozím strategickým bodem byla zvolena Hora svatého Šebestiána neb to do ní máme blízko a i z Hory jsou zvolené body průzkumu nedaleko.

Pohled přes druhé rameno Bezručova údolí, kde byl i druhý most tratě Křimov – Reitzenhain. Údolí je zde užší, divočejší a zarostlejší.

To jsou opěry prvního mostu. Zatím jen projdeme okolo a na trať se vrátíme až při zpáteční cestě.

Vodopády v Krušných horách jsou co velikosti a průtočnosti velice skromné. Největší je Kýšovický s 25m výšky a sezónním tokem vody (podzim-jaro), přes léto zpravidla vysychá. Tento, se zhruba 3m výšky a celoročním provozem, patří už mezi ty zaznamenání hodné. Trochu to zlehčuji, ale říčka Chomutovka, přes svou nevelikost, má v údolí divoký ráz a připomíná třeba zmenšenou Šumavskou Vydru.

Hubertova studánka asi kilometr nad místem, kterému se říká Na Tišině.

A tady je hájenka Na Tišině nebo taky Dům u Pašeráka (tak je označován na některých mapách). Kdysi sloužila jeko turistická ubytovna a asi také jako služebna pro polesného Šebestiánského polesí.

Dnes je jako jeho majitel uvedena v katastru obec Hora svatého Šebestiána. To je bohužel pro stavbu asi ta špatná zpráva. Revitalizovat ji do použitelného stavu by stálo pořádný ranec peněz a pořád je to objekt bez elektrické přípojky. Do toho asi nikdo nikdy nepůjde.

Při tom by to stálo za to. Lokalita na Na Tišině disponuje hned sedmi strašidly. Vyskytují se zde od Třicetileté války, kdy zde rozbil tábor oddíl Švédské armády. Pravděpodobně žízeň vyhnala sedm jeho vojáků na nepovolený výlet do Hory svatého Šebestiána. Co se tam vlastně stalo už pověst neříká, možná se vojáci jen opili, nebo opili a poprali a někoho zranili či zabili, nicméně si tím naprosto zásadně zavařili. Velitel z jejich případu udělal ten tzv. exemplární, vojáky nechal bez milosti pověsit a ještě před smrtí zohavit tím, že jim nechal uřezat nosy, které nařídil pohodit v lese. Sedm duší Švédských nešťastníků tak od té doby bloudí lesy na Tišině, prohrabává listí a hledá své nosy.

Takže pokud se na Tišinu vypravíte někdy v noci a uslyšíte z lesa podezřelý šramot a šustot, nemusíte se hned děsit divé zvěře, jsou to jen duše Švédských vojáků pokoušející se zkompletovat svá těla.

Ústí Dieterovy štoly, která odvádí rašelinou vodu, která se nehodí na vodárenskou úpravu, mimo vodní dílo Kamenička.

Lávka přes Chomutovku, kousek od ústí Dieterovy štoly. Snímek je starší, lávka zde už není.

Takže obracíme a kolem Dieterovy štoly  se vracíme k hájence a začínáme stoupat podél potoka k Medvědím vodopádům.

Zvláštností Medvědích vodopádů je levotočivá zatáčka v jeho dolní části. Pokud tedy nedojdete korytem potoka až pod něj, moc z něj neuvidíte.

Prostě si musíte zahopsat po kamenech.

Pohled do údolí směr Chomutov.

V plánu bylo ještě navštívit Karlův vodopád, který ale není tak snadné najít a jelikož jsme si nebyli tak úplně jisti svou polohou, operativně jsme ho vynechali a zamířili k trati.

Jeden z mnoha mostků na trati, který už ale přišel o své ocelové části.

Opět druhé rameno údolí a opěra druhého mostu, jen pohled z opačné strany.

Ještě opěry druhého mostu zdola.

A tady, po pěšince, to vede dále do Reitzenhainu nebo jeho českému zbytku, obci Pohraniční.

V tomto místě a ještě údajně na dvou dalších, byly v době provozování trati dřevěné mostky, kde mohli přejíždět svými povozy lesní a zemědělští hospodáři.

A malé tábořišťátko trampů v místě mezi oběma mosty.

Je vybaveno soškami místních bohů a totémkem, pod kterým jsou pietně vyrovnány kosterní pozůstatky uhynulých turistů, které už vlkům nestály za to:-)

Odkaz na technický popis Dieterovy štoly

http://cs.wikipedia.org/wiki/Dieterova_%C5%A1tola

Odkaz na technický popis zaniklé trati Křimov - Reitzenhain, obsahuje také fotografie mostů z doby, kdy byly ještě celé a funkční.

http://www.zeleznice.vanovi.net/pdf/brozura.pdf

Fotografie z doby, kdy už trať nebyla provozována a byla pomalu rozkrádána a trampové na ní pořádali, pod bedlivým dohledem STB, své výlety

http://trempoviny.rajce.idnes.cz/Krusnohorska_Mrtva_trat/#