Ochrání CHKO Krušné hory?

Dne 29.7.2024 zahájilo Ministerstvo životního prostředí (MŽP) proces vyhlášení Chráněné krajinné oblasti (CHKO) Krušné hory. Jeden by si radostně zavýskl, ale ve chvíli, kdy se jen trochu zaberete do materiálů, nabydete dojmu, že

to MŽP nemyslí s ochranou Krušných hor dvakrát vážně. V květnatém textu vyhlášení se nešetří superlativy na krušnohorskou přírodu a nezbytností její ochrany přičemž se připomíná fakt, že tak mělo být učiněno už dávno. Jen o malý kousek dále se text přihlašuje k „Ramsarské úmluvě“ a pokud se hned podíváte do mapových podkladů chystaného CHKO, vidíte v nich jasný rozpor.

Ramsarská úmluva je už poněkud vousatý, leč dodnes platný a v současné době možná důležitější dokument, než byl v době svého vzniku. První signatáři ho podepsali 2.2.1971 a do dnešní doby má 172 smluvních stran, což je naprostá většina světa. Úmluva má za úkol chránit mokřady, které jsou v ní pro potřeby ČR definovány jako: rašeliniště a slatiniště, rybníky, soustavy rybníků, lužní lesy, nivy řek, mrtvá ramena, tůně, zaplavované nebo mokré louky, rákosiny, ostřicové louky, prameny, prameniště, toky a jejich úseky, jiné vodní bažinaté biotopy, údolní nádrže, zatopené lomy, štěrkovny, pískovny, horská jezera a slaniska. Toto vše Ramsarská úmluva chrání, protože si v době před více jak padesáti léty její tvůrci dobře uvědomovali, čím jsou tyto útvary cenné.

Jejich hlavním přínosem je přirozená retenční schopnost zadržet a pomalu pouštět vodu, které je příležitostně shůry moc, vytvářet biotopy s bohatou faunou a flórou a to všechno bez toho, že by pro to člověk musel hnout prstem a investovat do toho jedinou korunu. Stačí tam nepustit bagry a nepokoušet se je meliorovat ani nijak jinak „zúrodňovat“.

Takže co se mi vlastně nelíbí? V mapovém podkladu jsou barvami ochrany vybarveny pouze ty plochy, které už dnes nějakou formu ochrany mají, zbytek, odhadem až celá polovina zamýšlené plochy CHKO, je šedomodrý, tedy bez jakékoli ochrany a paradoxně nejvíc těchto ploch se nachází na náhorních planinách, které ale tvoří právě ty podmáčené louky, rašeliniště a prameniště horských potoků. Jednomu to přijde, jako by CHKO vytvářel Jekyl a Hyde.

Další, kdo by si zasloužil nějakou ochranu, jsou vlastní obyvatelé horských obcí a měst. V současné době EU vytváří obrovský tlak na rychlejší budování Obnovitelných zdrojů energie (OZE) a připravuje k tomu legislativu, kterou, jak už to u nás bývá, na národní úrovni nejspíš bez připomínek přijmeme. Tato legislativa s určením tzv. Akceleračních zón, by měla údajně umožnit budovat OZE do dvou let od oznámení záměru. Na horách by to měly být předevší větrné elektrárny (VTE). To však nese s sebou jeden zásadní problém.

Ani po více jak 20 letech budování těchto zdrojů, nebyl jednoznačně stanoven odstup těchto strojů od prvních obydlí nebo zastavitelného území obce buď zákonem, nebo respektovaným, podloženým nařízením. Jediné pravidlo, které v Evropě vzniklo a bylo používáno byla rovnice Bavorských starostů obcí 10H, což znamenalo celková výška VTE s rotorovým listem v horní úvrati x 10. Tím se vypočítal odstup a myslím, že to dobře fungovalo, něco takového bych očekával i od CHKO Krušné hory.