Já, moje žena Iva a náš pes Kvído, žijeme v krušnohorské chalupě. Žije tu s námi kuna skalní. Navzdory svému jménu, žije v naší chalupě a po skalách leze jenom když se jí chce, nebo když jde s mláďaty na výlet.
Už mnohokrát jsme se ji snažili vystrnadit ale ani prosby, ani modlitby, ani sprosté kletby, nevedly k změně jejího postoje. Zklamal i moderní elektronický plašič, který měl údajně plašit všechno živé. Plaší možná všechno, ale kunu ne. V případě nežádoucích lidských nájemníků účinné metody, jako zavírání vody či vypínání elektřiny, mi přišly vůči kuně jako pošetilé.
První radikální ofenzívu proti kuně jsme zahájili už před pětadvaceti lety. Rozkryli jsme podlahu na půdě. "TA SVINĚ", zvolal tehdy otec emotivně. Bylo proč. Zapáchající změť kuních hovínek, srnčích kopýtek a kdovíjaké ještě veteše, kterou si tam kuna natahala za dlouhá léta bydlení, dávala tušit nepříjemnou práci. "TA SVINĚ", zvolal jsem neméně emotivně o pětadvacet let později, když se mi nabídl u příležitosti rekonstrukce téměř identický pohled, vylepšený ještě asi o metrák skelné vaty, kterou jsme tam tehdy nacpali v bláhové naději, že kunu od dalšího pobytu odradí. Pravý opak byl pravdou. Kuna si ve skelné vatě po čvrtstoletí vysloveně hověla.
Co teď s tím? Jak tu mrchu vyštvat? Bezradný jsem přešel přes ulici k sousedovi Standovi. "Na kunu platí tygří hovno" děl Standa zkušeně. Když zahlédl můj telecí výraz, jal se vysvětlovat blíže. "Musíš tam umístit trus nějaké šelmy, které se kuna bojí, bude si myslet, že je tam obsazeno predátorem jehož ona nepřemůže a uteče". No to jsi mi tedy poradil, zrovna jsem tam odtud vyexpedoval metrák kuních hovínek a teď tam mám nosit zpátky nějaké jiné? A vůbec, kde je mám vzít? V krušnohorských lesích je největší šelma asi liška ale jestli se kuna lekne zrovna jejího trusu? Co mám jenom dělat?
V myšlenkách se mi honí různé nápady. Mám zajet do zoologické zahrady v Tróji? Pan Fejk je chápavý člověk, když mu vyklopím svůj taktický záměr, určitě mě odvede na hnojiště a nechá mě vybrat hovínko které se mi bude líbit. A bude to vůbec fungovat? Co když sáhnu vedle a přivezu nějaké, z kterého bude mít kuna jenom bžundu. Pozve z lesa ostatní kuny, budou si čichat k pražskému hovínku, chichotat se a vyprávět si jaký jsem jouda, když jedu sto kilometrů tam a sto zpátky a přivezu tohle. To je život tohleto.
Pomalu se smiřuji s faktem, že až dokončíme rekonstrukci, kuna se vrátí do čistého a bude tam s námi bydlet další čvrtstoletí. Jedinou slabou útěchou mi je, že příští úklid na půdě už bude provádět snad někdo jiný.
