Kostel svatého Václava ve Výsluní.

Kostel svatého Václava není stavba jež by na sebe poutala pozornost díky stavební unikátnosti nebo historické cennosti. Význam této stavby je spíše v nezvyklé velikosti stavby jež dala vzniknout komické pověsti o jeho vzniku.

Podle této pověsti byl kostel postaven omylem díky shodě názvu místa jeho vzniku a původním záměrem. Sonnenberg (původní, německý název Výsluní, taktéž Suniperk, Sonnenberghk nebo Sonnabergk) se kryl s názvem obce Sonnenberg ve Vorarlbergu. Dnes, takřka s jistotou můžeme tvrdit, že pověst není pravdivá, nicméně alespoň trochu odlehčuje jeho jinak nepříliš veselou historii. Kostel jakoby si svou porci legrace tímto vybral na celá století dopředu. První zmínky o jeho existenci lze nalézt zhruba v polovině 16. století. Šlo o dřevěnou stavbu, která ale nepřežila o necelé století později v Třicetileté válce nájezd Švédů a podlehla požáru stejně jako většina obce. Další, už kamenná stavba, byla vybudována v letech 1658-59 k níž roku 1699 přibyla věž s dřevěnou nástavbou. Kostel pak procházel řadou stavebních úprav a vylepšení, realizovaly se malby v jeho interiéru. V roce 1750 dostal kostel novou věž a dva zvony. Jeho čas se navršil v roce 1843 kdy v noci z 30. na 31. ledna !!! do věže uhodil blesk a kostel ve své historii už podruhé do základů vyhořel. Třetí, poslední stavba, byla uskutečněna v letech 1851-57. Byla, na místo svého vzniku, ohromná a asi zde vznikla pověst o záměně míst výstavby. K původní parcele kostela přibyly ještě parcely dvou městských domů, jež byly vykoupeny a zbourány. Byl vybudován v pseudorománském slohu, hlavní loď měří na délku 35m, na šířku 20m, byly zde varhany od varhanáře Predigera z Lichtenbergu, které byly považovány za mistrovské dílo, ve zvonici kostela byly tři zvony, které vážily 29, 14 a 7 centů. Dá se říci, že do skončení druhé světové války, zažil kostel necelé století své asi nejklidnější existence. To však skončilo po poválečném vysídlení původních obyvatel, jež tvořili z větší části věřící Němci. Začal nezadržitelný úpadek. Pochybné existence, jež v té době opuštěné pohraničí osídlovaly, se s vírou ve svých životech míjely a komunisté, jež zde začínali vládnout, takovýmto stavbám a víře obecně, také zrovna nepřáli. Pustnoucí kostel ještě posloužil do záběru kteréhosi dílu televizního seriálu Třicet případů majora Zemana aby ho postihla třetí, opět ohňová rána. Dne 22.6.1981 se místní omladině, která se do nezajištěné stavby chodila schovávat před zraky dospělých, podařilo pravděpodobně od svíčky jíž si pod krovem střechy svítila, kostel zapálit. Vypadalo to, že osud stavby je definitivně zpečetěn. Památkáři hodnotili stavbu z historického hlediska jako příliš mladou a tedy nepříliš cennou a na její opravu neuvolnili žádné peníze. Obnovu nehodlala podpořit ani tehdy vládnoucí komunistická garnitura a zájem nakonec neměla ani samotná církev. Břemeno rozhodnutí bylo hozeno na bedra obci Výsluní, jež by tehdy nechala kostel klidně zbourat, ale na demolici naštěstí neměla ve svém legračním rozpočtu peníze. Kostel byl tedy téměř na dvacet let ponechán svému osudu, chátral a rozpadající se stavba začínala pomalu ohrožovat své okolí. Na tomto stavu nezměnil nic ani převrat v roce 1989. Novou éru kostela odstartoval až rok 1997. V tomto roce výsluňské ženy založily Nadaci kostela svatého Václava. To, že to byly ženy, je příznačné. Každý chlap se zkušeností ze stavby rodinného domu či jeho opravy, by se musel při zmínce o opravě kostela vzhledem k jeho rozměrům, ač do té doby neznaboh, pokřižovat a s nepublikovatelnými kletbami uchýlit do hluboké ilegality. Nadace začínala skromně, nedělními úklidy suti uvnitř kostela a informacemi mezi místními a chalupáři o svém vzniku a výběrem dobrovolných příspěvků na opravu kostela. Brzy bylo jasné, že kostel si na svou obnovu vyžádá řádově desítky milionů, a ty po stovce od místních a chalupářů vybrat jen tak nepůjdou. Tehdy začala Nadace vyvíjet systematickou činnost. Zkontaktovala úspěšně velké podniky regionu (ČEZ, Severočeské doly) se žádostí o sponzoring, od menších firem se dařilo formou sponzorského daru opatřit materiál nebo provedení některých prací. Formou darů byla například vyrobena nová okna na nichž jsou uvedena jména dárců. Jsou od obyčejných lidí ale třeba i od politiků jež se podařilo oslovit. Za majstrštyk by se dala označit výroba tří vitrážových oken se Svatováclavskou tématikou. V kostele se konají výstavy, daří se znova lákat i filmaře. Z vrat kostela vycházel například Boleslav Polívka jako farář ve filmu Zapomenuté světlo (interiéry kostela byly točeny jinde), svůj klip zde natočila třeba německá skupina Ramstein. Tento blog budiž holdem Nadaci, jež za dobu své existence dokázala z naprosté ruiny udělat zase stavbu jež se věrně podobá své historické předloze. Je to neskutečný výkon, na který bych si osobně, v době vzniku Nadace, nevsadil.