Kam se poděla větrná farma u Jöhstadtu?

Mezi léty 1993-1994 byla v saském pohraničí u Jöhstadtu vybudována větná farma o 14 asi stometrových strojích. Po mnoho let nám byla dávána jako německý příklad enviromentálního uvědomění.

Po několika létech přibyla na naší straně hranice v katastru obce Kryštofovy Hamry stejnojmenná farma s 21 stroji o výšce 120m. V oblasti je ještě farma Rusová, která má 3 stroje o podobné výšce i výkonu.

Máme jich tedy na relativně malém území dost na to, abychom po desetiletích jejich provozování nabyli bohaté zkušenosti se soužitím s nimi.

Větrná farma u Jöhstadtu v roce 2018.

Od začátku roku 2021 však stroje farmy u Jöhstadtu začaly postupně mizet. Zaúkoloval jsem tedy AI, jestli by mi laskavě nesdělila, co se děje. Sdělila. Došly dotace a bez nich se farma dál provozovat nedala.

V roce 2022 už zbývaly z původních 14 strojů pouze 3.

Dnes (včerejší snímek), jsou u Jöhstadtu stroje už jen dva.

Píšu o tom proto, protože si moc dobře pamatuji, co se v době, kdy se německá energiewende rozjížděla, říkalo.

„Podpora bude jen na 15-20 let, poté budou tyto zdroje plně etablovány na trhu s energiemi a dotace pro ně už nebudou třeba“. Místo toho ale znamená konec podpory i konec zdrojů. Důvody jsou dva:

- zdroje jsou tak provozně ubohé, že bez nepřetržitého přikrmování dotacemi nejsou životaschopné

- proč se trápit se starými stroji, když můžeme místo nich postavit větší, výkonnější, dostat na dalších 20 let další podporu a vydojit z toho mnohem více

Mimochodem. Vývoj sice šel směrem vyšší a výkonnější, ale ve smyslu souvislé a zaručené dodávky energie ani trochu. Proč by chodil? Vůbec nikdo to po něm totiž nechtěl....

Prostě vývoj OZE jde naprosto kořistnickým a až úchylným směrem. 20 let „staré“ stroje, což je ale v běžně provozovaných technologiích tak třetina času, který by ještě mohly odsloužit, vyhodíme, sešrotujeme, rotorové listy někam zahrabeme a zapíchneme sem nové, které nám zaručí 2-3 násobný zisk, aniž by to spotřebitelům něco přineslo ve smyslu levnější energie a ubralo síťařům alespoň trochu pakárny s honěním dostatečného výkonu v síti.

Ale zpátky k farmě u Jöhstadtu. Investoři se samozřejmě na místní radnici přihnali s projektem „pouhých“ pěti strojů, vysokých 250-265m. Odstup by však zůstal takový, jako byl dříve, tedy maximálně do 1000m. Sice enviromentálně na vysoké úrovni ale provozem staré elektrárny zkušení a zocelení jöhstadští občané je s tím v místním referendu poslali do háje.

Farmě Kryštofovy Hamry se její konec dotační polívčičky už také blíží. Doufám, že u nás to dopadne podobně. Už jsme si ji tady užili až dost.

A co by tedy mělo být poselství tohoto blogu? Že ani ti, kteří nám jsou dáváni za vzor, nejsou ve všech případech z takto budovaných zdrojů úplně nadšeni a že i tam mohou leckteré projekty narazit. A vůbec to není na základě zabedněnosti místních, jak je nám to podsouváno zde, ale právě naopak, na základě životní zkušenosti, kterou už nechtějí opakovat.

Všechny použité fotografie autor.