Česká veřejnost s obavami zjišťuje, že profesor Drahoš, jehož byla ještě před krátkým časem plná televize, se nějak z veřejného prostoru vytrácí. Ještě tak, aby chytil od toho dědka na hradě nějakou virózu, strachuje se.
A skutečně. Po triumfálním, naprosto fenomenálním a sebevědomém tažení předvolební kampaní do Senátu ČR, kdy sice neřekl nic, ale senátnímu předsednictví by se nebránil, završil své vítězství tím, že zadupal do země své konkurenty už v prvním kole, se profesor záhy stává obtížně viditelným až neviditelným a pokud viditelný je, projevuje se jako němý. Jeho voliči trnou hrůzou, jestli se na něm zhoubně neprojevují ústrky prezidentské předvolební kampaně, kdy musel strpět hrubosti a neomalenosti svého soka a ještě u toho čichat odér těsně před tím zkonzumovaného alkoholu a cigaret.
Jejich obavy jsou však liché. To se profesor jen rozhodl dát na frak všem jeho posměváčkům a pochybovačům falešně ho obviňujících z toho, že vědecké práce jen spolupodepisoval, fakticky se na nic nepodílel a vůbec, že nevynalezl a neobjevil vůbec nic a na Akademii věd seděl jen jako pouhý ouřada. Nic z toho se pochopitelně nepotvrdilo a profesor v dnešních dnech testuje svůj životní vynález - pilulku neviditelnosti a jako správný vědec, který nechce nikoho ohrozit, sám na sobě.
Ještě to má ale svoje blechy, které je nutno vychytat. Tak především, neviditelnost je už hotová věc, jak se konečně můžeme každodenně v senátní lavici přesvědčovat, nicméně pro ochranu uživatele pilulky je s neviditelností spojena také dočasná němota a to z logických důvodů, aby se jako neviditelný neprozradil svým hlasem. To, co ještě není úplně dotaženo, je časová souslednost těchto dvou základních účinků pilulky. Zatímco viditelná podoba se vrátí, řeč se obnovuje s asi týdenním zpožděním. Je to marginálie, to profesor se svým týmem vyřeší v řádu týdnů.
Zatím tedy musíme vydržet a profesorovi držet pěsti. To, že ho nevidíme v senátní lavici ještě neznamená, že tam není a to, že tam je a nemluví, ještě neznamená, že nemá a nechce nic říci.
