Po včerejším blogu pana Niedermayera jsem tak trochu přemýšlel nad svojí situací. Mám diesel z roku 2005 (koupený nový). Když jsem ho kupoval tak měl homologaci od instituce k tomu oprávněné udělenou na základě měření dle přesně posané metodiky, že splňuje všechny normy vydané mezinárodní autoritou. Zaplatil jsem za něj skoro sedmset tisíc. No myslel jsem si, že ho mám tak na pět, sedm let jako ten předešlý, jenže život mění a tak jsem místo předchozího ročního nájezdu kilometrů mezi dvaceti až pětadvaceti tisíci najednou přestal jezdit a najedu max. deset tisíc km ročně. Před pár lety jsem chtěl auto vyměnit ale rozum velel, že stávající je málo jeté a bezporuchové tak proč vyhazovat peníze. A pokud by k výměně došlo byl by to tenkrát opět diesel. Dnes ty peníze mám v nejspíš nedobytné investici a tak nevím, zda se nové auto na důchod a dožití bude vůbec konat.
A teď mi řekněte co jsem já udělal špatně? Proč já mám být omezován když jsem si koupil auto splňující požadavky všech autorit co mají normy i schvalování v popisu práce? Proč ony autority nedovedly říci politikům, že jejich neustálý tlak na snižování emisí může přinést emise jiné (nanočástice, oxidy dusíku navíc, ...) a pokud politici takové informace měli proč je ignorovali a teď "buzerují" (omlouvám se za toto slovo) jejich majitele? Přiznali svoji chybu?
Já to vidím tak, že všechny problémy se prostě hází na ty co vlastně jednali a jednají v dobré víře a ti co mají "máslo na hlavě" dále přitvrzují.
Aby bylo jasno - nízkoemisní zóny, či jak se to správně jmenuje, tak jak platí dnes v některých německých městech a mohou být zaváděny i u nás mi až tak nevadí protože platí pro vozy určitých emisních tříd, ale vyjmout z emisní normy jen diesely je nespravedlivé protože jejich majitelé si je zakoupili se stejnými informace a schváleními jako si kupovali lidé ty benzinové.
