Je rozhodnutí Spolkového soudu v Lipsku o omezení provozu dieselů v Německých městech

osvíceným výrokem, nebo jen občanskou šikanou? Osobně se kloním spíš k tomu druhému. Soud totiž neřekl ani A ani B, ale nechal pravomoc na Městských radách, které mají samy rozhodnout o míře a rozsahu omezení.

Tím soud sňal odpovědnost ze sebe, ale dal ho do rukou lidem, kteří o něm nemohou kvalifikovaně rozhodnout. Pokud by mělo být rozhodování na zastupitelích Městských rad, budou rozhodovat emoce a animozita vůči vozům s dieselovými motory a opravdové důvody a technická stránka půjde naprosto stranou.

Do rozhodnutí soudu se nepochybně promítl i vliv průmyslové automobilové lobby, která vycítila příležitost zlaté rány, srovnatelné snad jen s mnohaletým šrotovným, nebo nějakým opatřením podobného rázu. Omezení provozu dieselů by jim připravilo hned dvě příležitosti:

Za prvé by se výrobci mohli zbavit vývoje dieselů, který se z pohledu omezování emisí těchto motorů dostával do slepé uličky a legislativní požadavky na čistotu nedokázal v určeném časovém tempu plnit a který je značně finančně zatěžoval.

Za druhé by omezení a tedy problematické využívání nutilo majitele se takto vybavených vozů předčasně zbavovat a o mnoho let dříve nakupovat auta na jiné pohonné médium. To by byl pro automobilový průmysl samozřejmě významný finanční bonus.

A teď proč si myslím, že soud svým rozhodnutím nejenom, že neudělal dobře, ale rozhodl přímo proti smyslu státní mašinérie, kterou má ve skutečnosti hájit. Nejenom auta, ale všechny výrobky od vařečky až po jaderný reaktor procházejí ve svém vývoji a uváděním na trh náročným prověřováním splňování požadavků na ně kladených. Je na to zákon o technických požadavcích na výrobky a tisíce národních a podnikových norem specifikující a definující vlastnosti, které výrobek má mít. Jestliže už ale výrobek touto mašinérií prošel a dostal všechny homologace potřebné k tomu, aby se mohl začít vyrábět a prodávat, pak už, podle mého mínění, je těžké taková rozhodnutí právně čistě zpochybnit. Samozřejmě, že se může i po čase zjistit, že výrobek vykazuje vady, které v době uvedení na trh nebyly zřejmé, pak je ale na místě, pokud nelze jinak, jeho výrobu ukončit, již prodané kusy nechat dožít a rozhodnutí na jejich užívání/neužívání nechat na majitelích.

U aut toto platí dvojnásob. K výše zmíněnému musí uživatel v pravidelných časových intervalech jezdit na technickou kontrolu (TK), kterou si navíc platí, a které nedílná součást je kontrola množství a složení emisí. Jestliže auto z TK vyjede jako způsobilé, jak může jeho způsobilost zpochybnit nějaký městský radní, který navíc nemá v oboru žádnou erudici?

Řada měst v Německu má problém s dodržováním imisních limitů. Musí přijmout nějaká opatření, to dokážu pochopit, ale nemůže to být na úkor jedné skupiny, která je označena, navíc bezdůvodně, jako původce nebo viník. Pochopil bych, kdyby Městská rada omezovala automobilový provoz tak, jak už se to někde praktikuje, tedy střídavým provozem aut s lichou a sudou registrační značkou, ale o dopad takového opatření se musí podělit všichni, padni komu padni.

Nedělám si iluze, že příklad „Západu“, budeme chtít, tak jako už mnohokrát před tím, napodobit, takže dojde i na nás a časem i na ty, kteří si myslí, že když mají „benzín“, nemusí nic takového řešit. Jednou budou muset, v blízké době dostanou i benzíny ve výrobě filtry pevných částic a je jen otázkou času, kdy nějaký zelený hujer začne šťourat, že i to je málo.

Můj názor je ten, že výrobek zakoupený za mnohaleté úspory, který je určen k dlouhodobému užívání, který byl v době prodeje v souladu s tehdy platnou legislativou a který splňuje požadavky technické kontroly, mi radní města z provozu vyřadit nemůže, protože to nedokáže dostatečně pádně a v souladu se zákonem zdůvodnit. Proto bych na rozhodnutí Městské rady v tomto směru ani nebral zřetel a neváhal se bránit, pokud by toho bylo třeba.

Zdroj:

http://www.auto.cz/zakaz-turbodieselu-nemecku-bude-mit-opravdu-smysl-113671