K této úvaze mě přivedla osobní příhoda, kdy jsme s mojí ženou chtěli od města koupit pozemky. Koupě těchto pozemků trvala téměř dva roky. Jaký rozdíl od Černýše, která spadá pod správu Perštejna. V Černýši sídlí část naší rodiny a prodej pozemku trvá od chvíle, kdy ho odsouhlasí zastupitelstvo, nejvýše měsíc. To není ojedinělá událost, skutečně se nám to potvrdilo opakovaně
Kde jsou asi příčiny toho, že to u nás tak zoufale nejde? Někdy to jsou osobní důvody zúčastněných, zdaleka nejvíc jsou to nejasná pravidla, která nejsou pevně dána anebo se vyžadují pouze někdy. Prodeje jsou zajišťovány realitní firmou Kens, která si na ně vytvořila vlastní postup. Zahrnuje placené služby, přičemž však nejsou všechny dle zákona povinné. Zákazník tak platí část servisních poplatků zbytečně a obzvlášť u „malých kupů“ (například pozemkových parcel o výměře v řádech desítek m²) pak cena servisu výrazně převyšuje cenu koupené parcely, aniž by z toho město, mimo ceny pozemku, cokoliv mělo. Všechno bere Kens. Hladkému chodu prodejů nenapomáhá příliš ani radnice. Na jednu stranu se tváří jako liberál a připouští možnost svépomocného vytvoření si kupní smlouvy, na stranu druhou ji pak ve finále prodeje odmítá uznat.
Jako druhý případ, kdy radnice opakovaně selhává, je evergreen cesty do Sobětic – jejího technického stavu, možnosti zajíždění popelářskými vozy a nevypořádanými majetkovými poměry města a části chalupářů, kteří části půdorysu cesty zastavěli svými ploty či jinými stavbami. Výsledkem je příliš úzká, omezeně funkční cesta, která je zdrojem sousedských svárů. Řešení tohoto problému se táhne už léta bez viditelného výsledku nebo alespoň posunu k lepšímu.
Nechci příběh cesty do Sobětic zlehčovat, je to bezpochyby dědictví minulé doby, kdy jsme my občané, nebyli příliš zvyklí ctít cizí majetek a se zábory cizích pozemků si často nelámali hlavu. Tehdejší radnice je ale na druhou stranu rovněž neřešila.
Na závěr případ, kdy radnice svou úlohu totálně nezvládla, je případ prodeje pozemků ve Volyni rodině Bezděkových. O koupi projevili zájem dva zájemci, proto radnice na prodej vyhlásila obálkovou metodu, přičemž nestanovila spodní hranici nabídky. Do soutěže se nakonec přihlásil jen pan Bezděk, který nabídl za celkem tři pozemky 10000kč. Cena pozemků při klasickém prodeji za 20kč pozemková parcela, 80kč stavební parcela, by byla však o něco vyšší. Radnice však, pro ze své viny špatně vyhlášenou soutěž, měla jako vítěze vyhlásit pana Bezděka a za vysoutěženou cenu mu parcely prodat. Místo toho soutěž zrušila a po p. Bezděkovi chtěla cenu jako bez soutěže. Na tu nakonec pan Bezděk přistoupil. Než se však prodej uskutečnil, přišla radnice s dalším požadavkem, kdy pro umístění parcel v zastavitelném území dle ÚP, požadovala za stavební i pozemkové parcely jednotnou cenu 80kč. Radnice má po léta stanovenu cenu zvlášť za pozemkové parcely a zvlášť za stavební. Požadavek, že v zastavitelných plochách ÚP platí jen cena vyšší bez ohledu na kategorii pozemku, byl pro mne, kdy jako občan na zastupitelstva chodím už několik let a řadě schválení prodejů jsem byl tak přítomen, naprostou novinkou.
Pokračovat ve výčtu prodejů pozemků nebo jiné činnosti MěÚ, kdy to značně skřípalo, by se dalo asi ještě hodně dlouho. Není však účelem tohoto textu radnici za každou cenu hanit, jen upozornit, že zde není určitě všechno v pořádku a bude úkolem nového zastupitelstva dát prodejům jasná, jednoduchá a srozumitelná pravidla.
Svobodní chtějí maximálně zjednodušit a zpružnit pravidla prodejů tak, aby zájemce nemusel čekat léta a nemusel zbytečně vynakládat své prostředky.
