Co budeme dělat s připrchlým Mustafou?

Za necelé dva roky vstoupí definitivně v platnost pravidla pro přijímání migrantů členskými státy EU. Za nás pitomé, to moudře podepsal ministr Rakušan. Pojďme se zkusit zamyslet, co nám to při(od)nese.

Takový Mustafa, kterého nám nabídne některý stát Unie, do kterého se dotyčný zpravidla nelegálně dostal, se může klidně jmenovat Muhamad, Ali, Ibrahím nebo Mbwangi, je to totiž úplně jedno, jména včetně ostatních identifikačních údajů jsou zpravidla falešná a v naprosté většině případů neověřitelná. My si ho klidně můžeme pojmenovat „Rakušanův dáreček“ a připojit pořadové číslo, Mustafa totiž rozhodně nebude jediný.

Nedělám si iluze o tom, jaká „kvalita“ nám bude posílána. Země, kde migranta přijmou, si docela určitě provedou selekci, aby jimi přijatí byli alespoň teoreticky použitelní ve společenském a pracovním režimu, který je v příchozí zemi obvyklý. My máme dvě možnosti:

1) Ubytovat, šatit, krmit a učit česky do té doby, než může být dotyčný odeslán do Kolbenky, a začít nový život na společenských základech, víře a zvycích, které mu vůbec nic neříkají, které ho mnohdy ponižují a o kterých předem dává najevo, že se jimi řídit nebude.

2)Tvrdě prohlásit, že ho tu nechceme a poslat ho zpět s výslužkou 20 000 euro do začátku v zemi, která nám ho poslala.

Nyní má země, která se prchlíka pokoušela neúspěšně zbavit, možnost za těch darovaných dvacet tisícovek provést to samé, co popsáno v bodu jedna, a zároveň, pokud se nebude dařit, usilovat o jeho vypakování tam, odkud přišel.

Při skromném odhadu nákladů, je těch 20 tisíc tak na půl roku marných pokusů něco mu vštípit, pak peníze dojdou, repatriace bude v nedohlednu, nebo rovnou nemožná z různých „humanitárních důvodů“.

Co bude pak? Nabídne ho výchozí země k odkupu znova nám, nebo to zkusí jinde? Jak ty lidi budeme vůbec od sebe rozeznávat? Otázkou do pranice také zůstává, kde budeme brát peníze na odmítané migranty? Údajně jich mohou ze zbytku Unie přihrnout 30 000/rok. To bude docela drahá sranda.

Jedna perlička nakonec: Carola Rackete, někdejší kapitánka lodi SeaWatch, která proslula „zachraňováním“ nelegálních migrantů a jejich násilným a rovněž nelegálním cpaním do zemí EU, odložila kapitánské frčky a dala se na politiku. Nejenomže nebyla potrestána za trestné činy, kterých se jako kapitánka dopustila, ale byla nějakými imbecily zvolena jako poslankyně do europarlamentu. Očekávám, že se v nebližším čase projeví.