V dnešních internetových denících probleskla zpráva o novém návrhu státní energetické koncepce. Ta, mimo jiné, počítá v průběhu příštích padesáti let vybudovat deset nových jaderných zdrojů elektrické energie. Česko by tak mělo za padesát let vyrábět až 80% elektrické energie v jaderných zdrojích.
Je to akorát anebo zbytečně moc? Je většinová orientace na výrobu energie z jádra ta správná? Kdo ví, jaká bude spotřeba společnosti za padesát let? Dokument energetické koncepce má zatím jen hrubé obrysy a zatím spíše více otázek vznáší než odpovídá.
Jako člověk, který strávil naprostou většinu své dosavadní profesní kariéry v energetice a měl několikaletou možnost pracovat i na našich jaderných zdrojích v Temelíně a Dukovanech, rozhodně netrpím antiatomovou fóbií. Pro bezpečnost jaderných zdrojů je v současné době prováděno tolik bezpečnostních opatření, co není pro celý zbytek světové průmyslové výroby. Považuji jaderné zdroje za ty z nejbezpečnějších, bezemisní a (vzhledem k množství) také za téměř bezodpadové.
V dokumentu se zmiňuje určitá naddimenzovanost zdrojů a připouští vývoz vyprodukované energie do sousedních států. Proti tomu se zde vždy stavěli odpůrci atomu a v jejich rétorice to bylo považováno takřka za zločin. Nevidím to tak. Samotná výroba elektrické energie v jaderných zdrojích probíhá bez produkce jakýchkoli exhalací. Množství radioaktivního odpadu ve vztahu k celoživotně spotřebované elektřině jednotlivcem, představuje množství o velikosti zhruba hokejového puku. (informační středisko v Temelíně) Na rozdíl od stovek tun strusky a popela (mimochodem také radioaktivního i když jen slabě), to vidím jako pokrok a nakládání s radioaktivními odpady jako zvládnuté, navíc to, čemu dnes říkáme odpad, ještě může být do budoucna cennou surovinou, protože v současných reaktorech jsou využita pouze 4% jeho potenciálu.
Navíc, elektřina jako výsledný produkt je přepravována k zákazníkům po vedeních, kde opět nevytváří žádné emise a nezatěžuje žádné dopravní cesty. Prodej energie zemím jenž si v současné době své energetiky systematicky rozvracejí, může být navíc na dlouhá léta byznysem nad který zřejmě nebude. Čistší zdroj podnikání, než je výroba energie v jaderných zdrojích, budete na světě hledat jen s obtížemi. Mě se nastíněná koncepce z tohoto důvodu líbí, považuji ji za rozumnou a nejspíš, v kontextu se současnými poznatky a možnostmi výroby energie, za jedinou možnou.
Existuje totiž ještě jeden scénář. Lákadla velkého byznysu výroby energie v těchto zdrojích a jejího prodeje za velké peníze například zemím, jenž se z politicko-populistických důvodů od její výroby v jaderných zdrojích odvrátily, se mohou chytit země, kde zdaleka nemají tak úspěšnou a tak dlouhou tradici v budování a provozování takových zdrojů, jako my. Dokonce nemusejí mít žádnou. Toho se bojím daleko více.
