Škola hrou, navždy ...

Psal se rok 2013 a já se rozhodl, že se pokusím absolvovat Vysokou školu Báňskou v Ostravě, obor Pozemní stavitelství, formou dálkového studia při zaměstnání, každých 14 dní čtvrtek a pátek...

Úžasná představa to byla, jen co je pravda. Doložit vzdělání ověřenou formou byla hračka. Přijat! Přišlo poštou. Aby ne, když jsem tak pečlivý študent při zaměstnání. 

"Je ti jasné, že na to padne celá tvoje dovolená Ládine?" ptala se tehdy má žena a já jen pokrčil rameny a tiše souhlasil. Ano, padla…

S kamarádem Honzou jsem se domluvil, že budu moci spát u jeho mamky, dokonce v jeho bývalé posteli, takže super. Já bláhový jsem si totiž nejdřív myslel, že do Ostravy vždycky přijedu večer ve středu, najdu si ubytování za pár peněz a druhý den půjdu do školy, pak zase na hostel, pak zase škola a pak domů…

Nakonec jsem byl fakt rád za Honzovu mamku, i když mě tam trápila její kočka domácí Máša! Potvora jedna. Koneckonců jak jsem se poprvé dostal do Ostravy a co jsem tam zažíval, najdeš v povídkách ... Pošli Pražáka do Ostravy a bude sranda... , Pošli Pražáka do Ostravy vlakem... a Pošli Pražáka do Ostravy, konečná ...

No nic. Proč píšu o tom, že škola hrou je to nejlepší co může žáka, natož dospělého, pracujícího potkat. Dnes jsem byl v sauně. A zcela náhodou jsem tam vyslechl dvakrát rozhovor dvou mladých chlapíků, kteří se bavili právě o matematice, o vysoké škole, o zkouškách, které právě probíhají atd...
Jejich zkušenosti bylo pro mne dech beroucí, protože já sotva pochopil derivace funkce a další základní věci z matematiky už jsem seděl v rychlíku domů…

Na mojí úplně první hodinu na vejšce nikdy nezapomenu! Krom toho, že jsem přišel do posluchárny jen tak tak a sedl si jak jinak než do první lajny, jsem se zamiloval hned na první dobrou do matematiky! Ano! Já matematický začátečník jsem se ve svých 45 letech fakt zamiloval do této vědy a hltal jsem toho cápka, co nám začal vykládat různé věci s votevřenou hubou! Proč? No, jednoduše proto, že přišel takovej hubenej cápek v plátěnejch kalhotech, na nohách Kristusky, na zápěstí spoustu kožených náramků, delší upravené vlysy do culíku a na očích Lenonky! Ty si můj chlapče, říkal jsem si hned, jak jsem ho viděl, protože mi bylo jasný, že tahle hodina bude něco! A taky byla.

"kdo z vás přátelé, pije ráno kávu tak jako já"? Zazněla první otázka hned po pozdravu a představení se. Zvedl se les rukou… "Já taky" řekl panáček. "No, a když si ji zalejete vroucí vodou, postavíte si ji na stůl a změříte teplotu T, tak máte hodnotu bla bla.. Ale protože se u mne v kanceláři netopí, je tam zima jak v ruským tanku, tak mi má káva rychle stydne, což představuje hodnota "t" která klesá přímé úměře teploty v místnosti“… Já na něj koukal jako blázen, co že to povídá a hltal jsem každý jeho slovo… Do toho samozřejmě maloval křídou na tu óóóbrovskou tabuli a byl precizní s písmem...Vůbec se mi nechtělo z jeho hodiny odcházet a hned jsem se podíval, kdy máme další hodinu.

Další takovej byl seriozní pan profesor na Deskriptivní geometrii... bohužel si nepamatuji jméno, ale byl to naprostej klaďas v mých očích a odborník... To, co on namaloval křídou, pomocí těch dřevěných velkých pravítek na tabuli, já neměl tak přesně a správně v sešitu!!! Ty průpovídky u toho? Úžasné… pane profesore ještě jednou děkuji!!!

Úplný opak tohoto byla moje třídní na průmyslovce. Matikářka, malá osoba, velkého charakteru, ale takového zvláštního hlasu.... který nezaujal. Ten projev byl, jako když si pustíš monotónní zvuk v jedné tónové výšce, zaříkávač lépe řečeno uspávač koní... Já u její hodiny vždycky, ale vždycky vytuhnul! Jediný co jí šlo, bylo její oblíbené " Rýdle, jestli tě to nebaví, můžeš klidně odejít a budeš mít neomluvenou hodinu..." 

"jó jasně soužko profesorko…“ byla moje odpověď. No prostě puberťák, fracek na zabití…

Paní a pánové učitelé! Vaše řemeslo bych nedělal ani náhodou. Jste skutečně jedineční, výjimeční. Jsou mezi vámi učitelé století, ne roku! Jsou mezi vámi ovšem i ti, na které nikdo nevzpomíná rád. Ti, kteří ublížili, ponížili, nenaučili, kteří jen chodili do školy, aby splnili cosi…

Smekám před těmi, kteří dokážou zaujmout ty občas nezvladatelný puberťáky, dostat je na svou stranu, být jim vyrovnaným partnerem, kantorem na kterého budou dlouho vzpomínat.

Škola hrou v tomto směru platí měrou vrchovatou a já mohu než z vlastní zkušenosti, souhlasit…