Seznam splněných přání

Máte svůj seznam splněných přání? Ať už prožitého nebo toho co Vás čeká? Pokud ne, myslím si, že je nejvyšší čas

Letos mi bude sedmapadesát. Ne že bych to nějak počítal – věk neřeším. Už dávno to není číslo, které by mě definovalo. Ale letos… letos jsem si poprvé v životě napsal seznam splněných přání.

Ne novoroční předsevzetí. Ne seznam „až jednou“. Ale seznam věcí, které už se staly. A taky těch, které bych ještě rád zažil, dokázal, prožil. Věci, které jsem žil, někdy i nevědomky. Až teď, když jsem je napsal, jsem si je naplno uvědomil.

Impuls přišel z filmu. Nádherného, lidského. Dva chlapi, oba s vědomím, že se jim krátí čas, si sepsali seznam věcí, které ještě chtějí stihnout. A když jsem je pozoroval, došlo mi, že i já už toho tolik zažil… A přitom jsem si to nikdy nezapsal. Jako by to všechno jen tak – proplulo.
No i když – těch mých 120 článků tady je vlastně taky slušný seznam, že?

Ale tohle bylo jiné. Sedl jsem si. Obyčejné ráno. Káva, klid, papír.
A začal jsem psát:

• Byl jsem zamilovaný. Opravdu.
• Mám dva syny. Dospělé muže, které obdivuji.
• Vnuk se mi směje do očí. To světlo si pamatuji. Miluji jeho smích.
• Stavěl jsem domy. Někdy pro jiné, ale vždycky srdcem.
• Prošel jsem Šumavu i jiné kouty naší republiky – a to ne jednou.
• Měl jsem odvahu začít znovu. I když to bolelo.
• A psal jsem. O sobě, o světě. A někdo to četl.

Psal jsem dál. Nešlo přestat.

Ten seznam mě změnil. A mění mě dál.
Ne proto, že bych byl najednou lepší nebo moudřejší. Ale protože si víc uvědomuju, že život není jen o tom, co ještě chci. Ale i o tom, co už bylo dobré. A že je v pořádku si to přiznat. Ohlédnout se. S láskou. A jít dál.

Možná si ten seznam jednou přečte i můj vnuk. A třeba si taky napíše ten svůj.
A třeba taky ne.
Ale já svůj už mám. A je krásný.

Poslední dobou mám při běhání spoustu myšlenek o životě. Až to vypadá, jako bych bilancoval. Možná ano. Vlastně proč ne? Troufám si říct, že už dlouho jsem se necítil tak dobře jako právě teď.

A to mám za sebou půl roku na nejsložitější stavbě mého života.
Osobní život je jeden velký otazník.
Ale zdraví – to mi slouží. A to je nejdůležitější.

Zase se vracím k meditační hudbě. Poslední dobou mi dělá dobře arabská – ty táhlé tóny, ženský hlas, tklivé melodie. Možná trochu pochmurné… ale zároveň nabité energií. Přesně takové, jakou teď potřebuju. Jakou mi ta hudba dává.

Ten seznam mám stále u sebe.
Když je mi těžko, nebo když se cítím sám, otevřu ho. Přečtu si, co jsem už zažil. A připomenu si, co všechno ještě může přijít.
Mám na to ještě dost času. Některé věci mě čekají už letos.
Jiné… si počkají.

Ať se i ten váš Seznam splněných přání vyplní.
Nebo alespoň dobře čte.

Váš Pražák...