Nezkusíme to znovu? ...

Řídit auto v Praze je občas vo nervy. Stačí abyste potkali nějakýho slimáka nebo Fittipaldiho, kteří jedou hůř než autoškola či závoďák, do toho všudypřítomný spěch, tři po sobě chytnutý červený a je vymalováno...

Jezdit po Praze je občas fakt náročný. Troufám si tvrdit, že jsem velmi slušný řidič a mám naježděno spoustu kilometrů. Dneska, při cestě domů z práce jsem si vzpomenul na jednu situaci, kterou jsem zažil a do dneška se za to jak jsem se choval stydím. Na druhou stranu jsem pyšný na nás oba, účastníky incidentu, jak jsme ji celou vyřešili. Tady je příběh z ulice Evropská z Prahy 6 cca roku 2015.

Ten den jsem vstával po prdeli a už od rána to všechno stálo za starou belu. Zaspal jsem, věděl jsem, že nemám vše přichystáno na důležité jednání, které mě čekalo a tak jsem se snažil být v kanceláři co nejdřív. Vybral jsem si k tomu cestu po Evropské ulici na Praze 6 a kdo ji zná ví, že je tam spousta semaforů, měřených úseků a jízdní pruhy pro "vyvolené". Záměrně nepíšu  Záchranné složky, taxi a autobusy. Občas se najdou jedinci, kteří se na férovku zařadí do tohoto jízdního pruhu a předjíždějí všechny "trpělivé"...

Od samýho začátku Evropský jsem chytal jednu rudou za druhou. Do toho na všech rádiích hrálo něco co jsem nechtěl poslouchat a tak jsem si tam naladit nějaký Rádio Jerevan či co a to jsem neměl dělat! Najednou do mně vjelo cosi co mě dostalo do nesmyslných otáček. Začalo mi všechno vadit. Vadilo mi jak ti obyčejní řidiči předjíždí ve vyvoleném jízdním pruhu, vadila mi každá červená na semaforu, vadilo mi pomalu jedoucí auto přede mnou a vadila mi i ta hudba. Nakonec jsem to vypnul a dobře jsem udělal. No nic...

Na úrovni Veleslavína mi tam na rudou zprava vjel nějakej mladej cápek s golfem s brněnskou espézetkou a ani se neomluvil. Musel jsem fakt drsně brzdit. Dojel jsem ho, podjel zprava do vyvoleného pruhu, stáhnul jsem okno a začal na něho ječet proč dělá takový prasárny, že mě mohl nabourat. No, to co následovalo potom  bych nejradši vymazal, ale stalo se. Tedy, on na mně začal svým autem najíždět a vypadalo to, že se budeme pěkně kočkovat. Dobrá říkám si, jak chceš ty jeden blázne... Byl jsem fakt vytočenej a měl jsem chuť zastavit a vyříkat si to s ním. Lehce mi ujel a naštěstí jsme se brzy oba uklidnili, zkrotili jsme vášně, přibrzdili a on se mi začal omlouvat. Bylo to nečekané, ale bylo to milé gesto, které mě překvapilo. Mohli jsme ujet asi kilometr až jsme se dostali k možnému odbočení doprava na Vypich. Tam jsem ho předjel, zablokoval jsem mu cestu a rychle jsem vystoupil a šel k němu. Měl jsem naprosto jasno co udělám, ale on byl zcela evidentně vyděšenej a netušil, jestli mu jdu poděkovat nebo ho zabít! V jeho očích jsem viděl fakt otázku s odpovědí..."vždyť jsem tě nenaboural tak vo co jde?"...

Přišel jsem k jeho dveřím, s úsměvem zaťukal na sklo a čekal jsem na jeho reakci. Když viděl můj úsměv, ulevilo se mu a začal otevírat okénko. Nenechal jsem ho otevřít úplně a stačilo mi jen pár centimetrů aby mě slyšel. 

"chtěl jsem se vám omluvit kolego, nezlobte se že jsem na vás tak vyjel a začal vám nadávat..." 

"no já se omlouvám, vyjel jsem narychlo z křižovatky a nečekal jsem že už budete mít zelenou, pospíchám do práce a chtěl jsem to ještě stihnout, nezlobte se, nechtěl jsem vás ohrozit a rozzlobit..."

Oba jsme pochopili, že takováto situace je součtem našich nálad, našich myšlenek, a že je to vlastně špatně, jak se na té silnici chováme. Takže jsme se na sebe podívali, podali jsme si ruce a odsouhlasili jsme si závěrečnou větu: " nezkusíme to přes tu křižovatku znovu?"... 

Jeden se usmál na druhého, poděkovali jsme si, že jsme oba pochopili situaci, chybu, které jsme se dopustili a že je lepší být ohleduplný, trpělivý a empatický...

Věřte mi, že celý den byl naprosto v pohodě, těžké jednání bylo zcela v klidu, vše se vyřešilo s úsměvem na rtech a všechno dobře dopadlo.

Chci tím jen zavzpomínat a připomenout nám řidičům v Praze, ale i v jiných městech, že ohleduplnost, tolerantnost, trpělivost a úcta ke druhému je to co může provoz na silnicích zrychlit, usnadnit, ulehčit.

Takže nebuďte blbci jako já a jezděte bezpečně s úsměvem...

V.